Sügisball
Jesenný bál
Režie:
Veiko ÕunpuuScénář:
Veiko ÕunpuuKamera:
Mart TanielHudba:
Ülo KrigulHrají:
Veiko Õunpuu, Rain Tolk, Taavi Eelmaa, Juhan Ulfsak, Katariina Unt, Bert Raudsep, Raivo E. Tamm, Ülo Krigul, Laine Mägi, Mart Taniel, Ivo Uukkivi (více)Obsahy(1)
Černá komedie o samotě, zoufalství a naději v panelákových kotcích... Překvapivě suverénní debut talentovaného estonského režiséra, výtvarníka, esejisty a hudebníka Veika Ounpuua je realistickým portrétem několika osamělých postav zoufale se potácejících v odcizených klecích panelových bytů na předměstí, bez ohledu na sociální status, zaměstnání i momentální situaci, přežívajících jako ptáci v kleci, občas zoufale tlukoucí křídly o dráty svého vězení. S obrovským smyslem pro černý humor a satirickou hyperbolu nechává režisér své postavy konat absurdní činy, potkávat se a konfrontovat; zpodobňuje jejich život hyperrealistickým způsobem, z něhož diváka chvílemi mrazí a chvílemi propuká v úlevný smích. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (29)
Měla jsem tušení, že už kdysi jsem se s tvorbou Veika Õunpuua seznámila. Tahle mozaika zoufalých lidských osudů, odehrávající se v bezútěšném panelákovém prostředí, mi natolik utkvěla v paměti, že i po letech si příběhy jednotlivých postav snadno vybavím. Nejsilnější byla asi scéna ubití režiséra romantických komedií frustrovaným portýrem. Takto napsané to vypadá jako velká řachanda, ale při sledování filmu šlo o veskrze depresivní zážitek. Ovšem těch černohumorných okamžiků se tam přeci jen pár našlo. ()
O lidech, jejich touhách a snech. Lehce bizarní mozaika mezilidských vztahů v panelákovém marasmu, kde se jakákoli naděje zdánlivě ztrácí v nedohlednu pouličního osvětlení. Přesto se jí obyvatelé sídliště nevzdávají, vždyť, jak je známo, tahle mrška umírá poslední, do té doby lze stále plánovat či dokonce jednat, ulevit sobě i druhým...umlátit pěstmi režiséra vztahových komedií. Absurdní výjevy, vynikající kamera i režie, silné lidské drama odhalující duševní prázdnotu jedince...styl, který Veiko Õunpuu dotáhl do dokonalosti ve svém dalším filmu Püha Tõnu kiusamine. ()
S estónskou kinematografiou som mala vždy výhradne pozitívne skúsenosti, ale tentoraz sa dostavil v podstate priemerný kúsok. Niekto sa tu evidentne inšpiroval švédskymi bizarnosťami Roya Anderssona, prípadne to vzdialene pripomína aj fínsku panelákovú mozaiku Vuosaari. Tá však dopadla o čosi lepšie. ()
Ubíjející mozaika mnoha postav, o nichž se nic nedozvíme, a proto nás nezajímají. Sbírka různých magorů chlastá, kouří a občas souloží. Většina scén postrádá smysl sama o sobě a celek je dobrý maximálně pro lidi, kteří chtějí vidět, že na tom ještě nejsou úplně nejhůř (a už se jim přejedly filmy o nevyléčitelně nemocných). Pár humorných scén z toho spíš trčí, než že by se film dal brát jako černá komedie. Celkově zase nějaké umění, které mě totálně minulo. ()
Myšlenka lidí, kteří žijí životy, které je nebaví a neví, jak z toho, je celkem dobrá, bohužel však způsob, jakým je podána, je nešťastný. Dlouhé záběry, kterými je celý film prošpikován, bývají v některých jiných snímcích fajn. Jejich úskalí však spočívá v tom, že se to s nimi musí umět. A mně nepřijde, že by to autoři tohoto díla uměli. 2* za pár scén, které mezi vší tou nudou aspoň trochu pobavily a za pěkných posledních 20 minut. Bohužel 20 minut nedělá film... ()
Reklama