Režie:
Christophe HonoréKamera:
Rémy ChevrinHudba:
Alex BeaupainHrají:
Louis Garrel, Ludivine Sagnier, Chiara Mastroianni, Grégoire Leprince-Ringuet, Brigitte Roüan, Alice Butaud, Jean-Marie Winling, Clotilde Hesme (více)Obsahy(1)
Ismaël má rád Julie a Julie má ráda Ismaëla… Přesto se však v jejich domácnosti zabydlí kamarádka Alice. V době, kdy začne jejich „ménage à trois“ trochu skřípat, se stane tragédie, která velmi výrazně zasáhne do Ismaëlova života. Nic není jako dřív, z rozverného mladíka se jako mávnutím kouzelného proutku stane samotář. Odmítá všechny snahy okolí o sblížení, chce se se životem poprat sám. Na scéně se však objeví sympatický student Erwann… (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
"Les Chansons D'amour" je dalším dílem spadající do kategorie francouzských "light muzikálů". Jednoduché a velmi dobře zapamatovatelné melodie spolu s francouzštinou a stylizací do každodenního života bez velkých choreografických excesů, vytvářejí dobře fungující ozubené soukolí, které fungovalo už v detektivním "8 femmes" Françoise Ozona nebo v letní komedii "Crustacés et Coquillages" Oliviera Ducastela. Příjemné a vizuálně zajímavé (jízda Ludivine Sagnier noční ulicí) dílo s okouzlujícím Luisem Garrelem v hlavní roli. ()
Zvláštní, jemný a nezvykle civilní muzikál o tom že každá píseň lásky je úplně jiná. Efektní hudební čísla se zpěvy a tanci nečekejte, postavy si broukají nebo prozpěvují své myšlenkové pochody v těch běžných i méně obvyklých denních situacích. Pod povrchem jejich obyčejných životů je neklidná hladina hlubokých citů, pod které neumí chodit ani oni sami. Zápletka je poměrně nepředvídatelná, pokud si nezkazíte překvapení přečtením obsahu. Jen ten opěvovaný konec mě nijak neoslovil, snad kvůli tomu, že Erwann vypadá jako o pár let starší Šebek mladší z Pelíšků. ()
líbí se mi, že tenhle film je o velkejch věcech jako láska a smrt (á - a ještě je to muzikál!), ale je prostej podbízivosti a sugestivnosti a falešný líbivosti. je to civilní a syrový a tak samozřejmě opravdový, že v tomhle ohledu má snímek doživotní alibi. rozhodně má tvář, a nepopírám, že ta tvář je taky částečně tvořená z těch pěknejch tváří pěknejch herců a hereček v zatraceně pěknym oblečení potloukajících se po tý báječný Paříži do svejch sakra pěkně vyvedenejch bytů. není to myšlenkově statický, leccos je otevřený a jen naznačený, takže myslim, že to jde sledovat v různejch polohách na kontinuu pasivity-kreativity. ale. to zakončení se mi prostě nějak nelíbilo. ()
Veľmi zvláštny film, vlastne ani neviem, čo si o ňom mám myslieť. Síce je o láske, ale nepríde mi na ňu až tak zameraný, je skôr o osamelosti vo vzťahu aj mimo neho, piesne sú nádherné a majú úžasné texty, ale postavy sú akési nedoriešené charakterovo a ako keby celý film čakali na prebudenie. Napriek tomu dávam 4*, pretože príbeh zanechal dojem... ()
Zajímavý film s pěknými písněmi. Celý příběh se odehrával trochu jinak, než jsem očekával, ale to je jen ku prospěchu věci. Film není zrovna obsáhlý, často si vypomáhá písněmi, něco naznačí, jiné neřekne vůbec, ale nejkrásnější na tomhle snímku je, že člověk může postupně objevovat jeho smysl, motivaci počínání hrdinů, vztahy... Rozhodně bych ho neoznačil za prostoduchý muzikál. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (2)
- Poslední věta, kterou řekne v závěrečné scéně Ismaël Bénoliel (Louis Garrel), zní "Aime-moi moins, mais aime-moi longtemps", tedy "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho", pochází z knihy židovských přísloví. (Lucka.S)
Reklama