poster

Jitsuroku rengô sekigun: Asama sansô he no michi

  • Japonsko

    実録・連合赤軍 あさま山荘への道程

  • angličtina

    United Red Army

Drama / Historický

Japonsko, 2007, 190 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • rivah
    *****

    Ze závěrečných titulků je zřejmé, že aktivita skupin nebo jednotlivých členů SRA pokračovala až do roku 2002.(21.4.2016)

  • whack
    ***

    Väčšinu času sledujeme, jak po sebe vrieskajú členovia dvoch revolučných skupín a hádajú a bijú sa kvôli úplným nezmyslom. Navyše všetko totálni ne-herci, čo je v tomto prípade zle, lebo 3 hodiny ich škriekania je fakt veľa. Zachraňujú to najmä tie časti, ktoré sú robené dokumentárnou formou.(18.8.2010)

  • stub
    *****

    Jeden z režisérových nejlepších kousků, 3 hodiny nabité skutečnými událostmi okolo japonské Sjednocené rudé armády, jenž vznikla v červenci r. 71 sloučením Frakce rudé armády a Revoluční rudé frakce (zasvěcení vědí, jak obrovské množství podobných organizací na přelomu 60. a 70. let existovalo, viz stále omílaná kapitola kolem Badera a Meinhofové, italské Rudé brigády a mnoho dalších). Wakamatsu problematiku dokonale zná, stejně jako zná osobně mnoho zúčastněných (jeho politická orientace je dostatečně známa), a zuřivě tepe do vlastních řad, za což mu patří můj hluboký respekt (jistě, mělo by to být samozřejmostí - ale jak často se toto, zvlášť u politického radikála, vidí...zejména v době alibistických egomaniaků). Prolog se nese v dokumentárním duchu - dominují čb historické záběry a věcný komentář (Yoshio Harada), následně vstupuje stále častěji do popředí barevná kamera, která nejprve jen představuje jednotlivé aktéry, aby se poté vlomila dovnitř příběhu a převzala dominanci. Vše vrcholí známým incidentem, kdy se pět členů frakce na útěku zabarikádovalo v cizím domě, odkud je posléze dostávalo více než 1500 policistů. Konec filmu je opět dokumentární povahy. Oproti dílku z r. 71 nejde o propagandu, ale naopak o kritickou reflexi vlastní ideologie a neschopnosti jejích představitelů uvést ji v život, jejich požírání se navzájem, reálné disfunkčnosti komunity ("soustředění" v horách postupně končí zbytečnou smrtí 14-ti z 26-ti účastníků) apod. Politika jde v mezích možností stranou, Wakamatsu se zaměřuje spíše na vylíčení jednotlivých charakterů v nestandardních podmínkách (nejpůsobivější obrázek v tomto směru představuje Mieko Toyama v podání velmi přesvědčivé Maki Sakai). Perfektně přiléhavou hudbu má na svědomí Jim O`Rourke. Intenzivní, pravdivé, šílené a smutné...(26.5.2010)

  • Chupacabra
    *****

    Přes trochu chaotičtější rozjezd, kdy na scénu přichází jedna postava za druhou, aby většina z nich záhy zase napořád zmizela do vězení, hrobu nebo exilu, změní asi po hodině Wakamacu postupně tempo, přestane úplně používat dokumentární záběry a rozpoutá mrazivou revolucionářskou verzi honu na čarodějnice. Spojenou Rudou Armádu ukazuje jako bandu naivních mladých fanatiků a narozdíl od Soderbergova Cheho rozhodně diváka od sympatií s pobodnými skupinami spíš znechutí (což bych zrovna od něj ani nečekal). Stopáž je trochu přetažená, jinak ale velice silný zážitek.(23.8.2009)