Obsahy(1)
Československá televize v roce 1968 vysílala devítidílný publicistický cyklus s názvem Co tomu říkáte, pane Werich? Ptal se Vladimír Škutina, odpovídal občan Jan Werich. Témata byla různá, ale především aktuální. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Tak už jsem tady s tím vápnem! Jan Werich uměl vyprávět. Mistr slova, který dovedl (a díky technice stále dokáže) nasytit duši. A "člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk." Příjemně se poslouchají myšlenky, zážitky, vzpomínky, ale i reakce Jana Wericha na tehdy aktuální dění. Jeho slova mají váhu i dnes. Copak by asi odpověděl, kdyby se mohl setkat s panem Škutinou a ten se ho zeptal na svět 2011 svojí obligátní otázkou "Co tomu říkáte, pane Werichu?" Možná, že někde v nebi právě debatují o lidském chybování, Jan Werich se poťouchle usmívá a říká: "Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?" ()
Mistr Werich je velmistr českého slova a jeho slovíčkaření miluju.Kdo by třebářs řekl o ruských vojácích (1968) že to jsou "Vstupci"?Nikdy nikdo nedokázal tak krásně používat a vymýšlet slova,která jsou veskrze česká a přece nezvyklá a nikým jiným nepoužívaná?Takže:Když už jsme,tak koukejme aby jsme byly a jsme tím čím jsme a né tím čím nejsme,jak tomu v mnoha případech je! Nááádhera.V tomto pořadu bylo slyšet i to,co slyšeti býti nemělo a to zcela veřejně.Díky pane Werichu! ()
,,Víte, mně vždycky zajímalo spíš nekonečno, než konečno... '' ----- Úžasná věc. Pan Werich byl a je u mně neskutečná osobnost. Ano, před komančema se krapátek přiohnul, ale na rozdíl od pana Voskovce byl on vždy taký lidovější a tak věřím, že mu některé myšlenky socialistického uspořádání nepřišly špatné. Samozřejmě ho ale jako umělce, škrceného názorově i lecos štvalo a konec šedesátých let umožnil s tím závanem svobody občas něco lehce kritického říci i v tu stranu kam by se to člověk dříve neodvažoval. Je to znít i z tohoto pořadu a vlastně jsem to tam neustále cítil. Z pana Wericha sálá moudrost starého muže. Sálá přirozeně, je nehraná, již jen z jeho projevu víte, že k vám hovoří vyjímečný člověk, kterého je třeba dobře poslouchat a to každičké slovo! Podobný pocit jsem měl jen u jiného člověka a to u přednášek MUDr. Františka Koukolíka. Na rozdíl od něj je mi ale Werich rozhodně srozumitelnější.. :-). Krásný pořad, který nám uchoval záběry na výjimečného muže a který uchoval jeho myšlenky. * * * * * ()
Pan Werich to nepochybně s češtinou umí, ale aniž bych chtěl brát v potaz jeho moudrost, je tento pořad dokladem toho, jak i on podléhal dobovým mýtům a iluzím. Např.ty řeči o skvělém člověku Alexandru Dubčekovi.... Někdy to vypadá jako by Werich chtěl napumpovat do tehdejších diváků optimismus a odhodlání, či snad přesvědčit sám sebe, že to vyjde. ()
Keď si uvedomíme aká ťažká politická situácia vládla v roku 1968 v Československej socialistickej republike, tak je nevyhnutné uznať, že myšlienky, ktoré prezentuje Ján Werich v týchto jeho krátkych publicistických vstupoch boli viac ako odvážne. Jeho slobodomyselný postoj a názory sú mi veľmi sympatické. Je z toho cítiť, že to bol inteligentný človek so zmyslom pre spravodlivosť a demokraciu. *** ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Reklama