Obsahy(1)
Československá televize v roce 1968 vysílala devítidílný publicistický cyklus s názvem Co tomu říkáte, pane Werich? Ptal se Vladimír Škutina, odpovídal občan Jan Werich. Témata byla různá, ale především aktuální. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Mistr Werich je velmistr českého slova a jeho slovíčkaření miluju.Kdo by třebářs řekl o ruských vojácích (1968) že to jsou "Vstupci"?Nikdy nikdo nedokázal tak krásně používat a vymýšlet slova,která jsou veskrze česká a přece nezvyklá a nikým jiným nepoužívaná?Takže:Když už jsme,tak koukejme aby jsme byly a jsme tím čím jsme a né tím čím nejsme,jak tomu v mnoha případech je! Nááádhera.V tomto pořadu bylo slyšet i to,co slyšeti býti nemělo a to zcela veřejně.Díky pane Werichu! ()
Milé "rozumování" čili intelektuální rozprava s naším velkým umělcem z lidu... :-) Názory "vážného klauna", který celý svůj život jen chtěl, aby se lidé k sobě chovali slušně a aby to dělali rádi. Když si představíte tu strašnou předpověď v posledním díle tohoto pořadu, je vám ouzko ještě dlouho poté... ()
Nejen dramatická, literární a filmová tvorba, ale publicistika šedesátých let vychází ze srovnání s naší dobou víc než čestně. Proslulý Škutinův pořad znamená nejen vrchol jeho publicistické tvorby, ale především úžasný vhled do nevšední duše jednoho ze dvou hubokých myslitelů doby (tím druhým byl emeritní vysokoškolský profesor historie umění Václav Vilém Štech). Tím totiž spoluzakladatel Osvobozeného divadla byl též. Prostota výpravy, forma holé besedy skvěle přibližují ještě cosi jiného, ještě podstatnějšího: kvalitu osobností První republiky, jejích vzdělávacích systémů, moudrosti, která byla stavěna na vnímání světa jako souboru obohacujících rozmanitostí a výzva k vlastnímu neustálému sebevzdělávání a sebezušlechťování (hic Rhodus, hic salta - tady je Rhodus, tady, právě teď a tady ukaž, co v tobě je). Nedostudovaný vysokoškolák tu demonstruje úroveň, z jejíž vyzrálé moudrosti mrazí i dnes. A to, co z tohoto čelního vzájemného podvědomého srovnávání cítíme, v nás určitě nevyvolává pocit převahy neřku-li dominance. Prostupuje nás totiž něco, co cítíme jen čas od času - obdiv, pokora, úcta. ()
,,Víte, mně vždycky zajímalo spíš nekonečno, než konečno... '' ----- Úžasná věc. Pan Werich byl a je u mně neskutečná osobnost. Ano, před komančema se krapátek přiohnul, ale na rozdíl od pana Voskovce byl on vždy taký lidovější a tak věřím, že mu některé myšlenky socialistického uspořádání nepřišly špatné. Samozřejmě ho ale jako umělce, škrceného názorově i lecos štvalo a konec šedesátých let umožnil s tím závanem svobody občas něco lehce kritického říci i v tu stranu kam by se to člověk dříve neodvažoval. Je to znít i z tohoto pořadu a vlastně jsem to tam neustále cítil. Z pana Wericha sálá moudrost starého muže. Sálá přirozeně, je nehraná, již jen z jeho projevu víte, že k vám hovoří vyjímečný člověk, kterého je třeba dobře poslouchat a to každičké slovo! Podobný pocit jsem měl jen u jiného člověka a to u přednášek MUDr. Františka Koukolíka. Na rozdíl od něj je mi ale Werich rozhodně srozumitelnější.. :-). Krásný pořad, který nám uchoval záběry na výjimečného muže a který uchoval jeho myšlenky. * * * * * ()
Pan Werich to nepochybně s češtinou umí, ale aniž bych chtěl brát v potaz jeho moudrost, je tento pořad dokladem toho, jak i on podléhal dobovým mýtům a iluzím. Např.ty řeči o skvělém člověku Alexandru Dubčekovi.... Někdy to vypadá jako by Werich chtěl napumpovat do tehdejších diváků optimismus a odhodlání, či snad přesvědčit sám sebe, že to vyjde. ()
Reklama