Holka Ferrari Dino

LFŠ 2009 Mentální rekonstrukce vzpomínky, jejiž jedinou chybou je vybočení z konceptu - podbarvení dobových záznamů hudbou - a mírná nesystematičnost; jinak z posledních Němcových autodokumentů ten nejlepší: godardovsky avantgardní forma (dokumentární projížďka po místech po 40 letech, doplněná o voice-over Karla Rodena představujícího režiséra za mlada a dobové zvukové efekty) smíchaná s textuálními návaznostmi (Budař ne jako vypravěč, stále ale svůdce). Překvapivě to funguje jako velice osobní i nadspolečenský pohled na minulost (s osobním přesahem do současnosti, auteurským vyznáním), který je zcela jiný než většina filmů herritage cinema, jež se snaží vypořádat s česko(slovenskou) minulostí. 8+/10 (24.07.2009)

Jak hovori distributor - autodokument na rozhrani eseje a experimentu. Jan Nemec ako reziser si ma neziskal filmom Demanty Noci, to mozu tak brutalne nadhodnotit len vystudovane filmove teoretiky -elitari a pripadne miestne premudrele slecny s ohryzkom. Mna si ziskal az filmom O Slavnosti a Hostech, to ma oslovilo ako spravneho artoveho hnedopicha. Kazdopadne po filme O Slavnosti a Hostech pre mna druhy najlepsi Jan Nemec, silna tematika - 8/1968 teraz fakt znamena aj silny film, no ale nie vzdy to plati, ze jo : 70 % (20.10.2018)

Režisér Jan Němec udělal maximum pro to, aby vyvezl dokumentární záběry z prvních hodin srpnové okupace do sousední svobodné země a taky udělal maximum pro to, aby po letech divákům neotřelou formou přiblížil okolnosti, které ono natáčení a následné pašování filmového materiálu provázely. Celý dokument má stejný počet minut jako poslední dvojčíslí roku, ve kterém k invazi došlo. Režisér tehdy jistě doufal, že svět se zájmem podívá a že ho to vyburcuje k nějaké protiakci. A svět udělal akorát to první. (09.02.2017)

Srovnám-li tento snímek s jakýmkoli jemu podobnými, které jsem v nedávné době shlédl (např. Battle in Seattle, Plamen a Citron nebo Der Baader Meinhof Komplex), je mi nejvíce líto času stráveného v kinosálu právě u tohoto českého polodokumentu. Předpona 'polo' se zde hodí ke všemu podstatnému._Téměř celá stopáž filmu je podkreslena nepestrým bezbarvým komentářem Karla Rodena. Herecké scény tu žádné nejsou a když už se nějaké ve stínu ulic objeví, jsou jak vystřižené z pantomimy. Kamera se tak vyžívá v roztřesených záběrech, polorealisticky neskrývajících autenticitu stěžejních míst historických událostí před čtyřiceti lety. Dlouhý vypravěčský úvod, který zabírá 80% filmu (snad jen, aby se dostálo minimální délky filmového materiálu pro promítání) zabijí atmosféru a atraktivitu snímku tak, že nakonec odhalené autentické záběry z osmašedesátého vyzní jen jako kulisa. Připomíná mi to pojídání velké koblihy, kterou někdo zapomněl vyplnit marmeládou. Takovéhle vtipy já nerad. (31.03.2009)

Němec natočil dva filmy, který mají status nadčasový - démanty noci a o slavnosti a hostech - vše ostatní co udělal - včetně jeho záběrů z 68 - bylo dobový, tehdy aktuální, dnes historický a tím pádem příliš poplatný tý době. Němec se z toho nikdy nevybabral, na celej život ho poznamenalo to, že v roce 68 natočil rusáky, jak přijeli do prahy. Jasně, tehdy mu to přišlo jako děsně důležitý, ale dnes je to bezvýznamný. Dokumentární záběry mohl natočit tehdy kdekdo, ale to co přetrvalo a kvůli čemu se Němec zařadil do galérie velikánů byly ty dva hraný filmy. Nic dalšího, co by se jim mohlo přiblížit, už pak bohužel neudělal. (07.10.2021)