Un lac
A Lake
Režie:
Philippe GrandrieuxScénář:
Philippe GrandrieuxKamera:
Philippe GrandrieuxHrají:
Dmitrij Kubasov, Natálie Řehořová, Vitalij Kiščenko, Simona Huelsemann, Alexej Solončev, Arthur SemayObsahy(1)
Příběh zakázané incestní lásky v mrazivé horské krajině obsahuje minimum dialogů, ale mnoho vizuálně silných scén. V jedné z hlavních rolí Natálie Řehořová. Francouz Philippe Grandrieux uzavřel svůj třetí celovečerní film do blíže neurčené zasněžené krajiny u jezera obklopeného hlubokými lesy. Bezútěšně mrazivou přírodou jsou tam obklíčeni všichni hrdinové: především Alexi, trpící epileptickými záchvaty i příliš úzkým vztahem ke své sestře Hege. Film je zaměřen na fyzičnost těla, předmětů a krajiny, které ohmatává expresivními jízdami kamery. Silný dojem si diváci odnášejí ze sekvence nočního pátrání po ztraceném chlapci nebo z ohromující scény epileptického záchvatu uprostřed zasněžených plání. Grandrieuxův snímek není jednoznačně temný – připomíná spíše noční romantické nálady poutníka, procházejícího měsíční krajinou. Jezero ukazuje, jak lze také rozjímat bez nutnosti psychologizovat. [Cinepur Choice 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Úplná strata času, to je film pre tých, ktorým hovno namažú na plátno a oni sa kochajú že aké umenie to vidia a cítia, že dokonca nesmrdí, lebo ho vysral nejaký Filip Grandriééé. Normálny človek sa ale nekochá 22 sekundovými zábermi na hubu, ktorá zíva. Lebo áno, aj toho sa tu namiesto replík dočkáme, blízky kamerový záber na otvorenú tlamu, rozmazaný, asi aby nebolo vidieť zubný plak. Z tohto príbehu o epileptickom incestnom drevorubačovi si nikto nič nemôže vziať. Len vyššie spomínané prípady, ktoré dokážu oceniť pseudoart a vzrušuje je ich, že minimálne v predstavách môžu nakladať sestru, tentokrát výnimočne nie zdravotnú ani rehoľnú, ale rovno vlastnú. ()
Když ne tma - tak šero. Když ne šero - tak mlha .Když ne mlha - tak zdlouhavé scény (ale sakra zdlouhavé). Když ne zdlouhavé scény - tak mořská nemoc z kamery nejen roztřesené, ale doslova skákajícího obrazu. Omluvou pro "expresivního kameramana" by bylo naprosté promrznutí rukou při natáčení filmu kamerou na kliku ..... a nebo sdělením, že se jedná o amatérský film. ()
Film jehož temným ústředním motivem se táhnou údery sekerou, sténání,vdechy a výdechy.Film je tak temný, že nepomůže ani když si rozsvítíte.Tím myslím že po nějaké době divákovi asi dojde oč vlastně jde.Pokud si teda nepřečte nejdřív popis k ději.Já to nedělám, protože mám vždy pocit že mě to má navest na nějakou rovinu s kterou se osobně neztotožňuji.Úsudek si udělám sama až když film skončí. ()
Philippe Grandrieux je pre mňa najprogresívnejší režisér súčasnosti. Je umelcom a vizionárom v jednej osobe, podobne ako Aphex Twin pred desiatimi rokmi určoval trendy na hudobnom fronte, na poli filmovom momentálne vyniká režisér s absolútne nezávislým vnímaním tvorcovskej práce v oblasti filmu. Zaužívané postupy tu nemajú miesto. Zo dňa na deň zmení dohodnutú lokáciu nakrúcania, z minúty na minútu vymení vybratých hercov, na place sa nedrží scenára. Zdá sa vám to nemožné? Šialené? Nie, takto koná pravý umelec. Vyznávač stoicizmu Marca Aurelia či filozofie Friedricha Nietzscheho sa totiž necháva unášať svojimi fantazmagóriami založenými na chaose, na niečom, čo zvonku nejaví žiadnu formu. Lenže ono to formu má. Ale nezvyčajnú. Film je tmavý. Filmové laboratória kontaktujú režiséra, že to má podexponované. Neostré. Producent zúri. Ale vážení, ono to tak má byť. Sneh, mráz, šero, temnota lesa i postáv. Z tohoto filmu budete cítiť chlad. Na tele i na duši. ()
Un Lac (Jezero) je velmi nekonvencnim filmem natocenym velice netradicni ale zdarilou kamerou. Ve filmu je minimum dialogu. O to vic si vsimame prave kamery, detailu a prostredi , ktere nam jakoby nahrazuji rozhovory a pomoci jichz nahlizime a vnimame prozitky a emoce herců. Dilo je zasazeno do prostredi, nevime kam. Vystupuji zde lide, nevime kdo. To vsechno jen podtrhuje fakt, ze je cely ve francouzstine, kdyz nahle zaslechnem vlamstinu a pak i cestinu. Divak nevi a ani nema smysl se po tom pidit. Bavilo me se stylizovat do prozivanych pocitu, at slo uz o incestni lasku, nebo proste jen zabery spiciho chlapka. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Režisér a scenárista v jedné osobě si Jezero sám i nasnímal. Využil při tom ruční kameru a vyhýbal se umělému světlu, naopak vyhledával atmosféru zešeřelého nebe a temných lesů a potlačil jiskřivost prachového sněhu. Společně se svým stálým střihačem Françoisem Tourmenem tvůrce ve výsledné skladbě usiluje o fyzický dojem, který vytváří nervní tenze detailů a zároveň trpělivost v atmosférických záběrech. Tento přístup diváci rozeznají už v úvodní sekvenci, kombinující pohledy do korun stromů s údery dřevorubeckou sekerou snímanými bez odstupu, s důrazem na fyzickou akci. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama