Obsahy(1)
Inspirující příběh dvou rockových veteránů a jejich přátelství. Anvil byla populární metalová kapela v osmdesátých letech 20. století, která na nějaký čas zmizela, ale pak se opět vrátila na scénu. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (47)
O skupině Anvil jsem měl jakési povědomí. Znám jejich desku Metal On Metal, ale o jejich osudu jsem nevěděl vůbec nic. Proto existence tohoto dokumentu byla jako blesk z čistého nebe. Takový intenzivní zážitek jsem opravdu od dokumentu nečekal. Viděl jsem tam hodně pararel s Wrestlerem. Ten byl film s určitými dokumentárními prvky. Tohle je dokument s filmovými prvky. Oba jsou o lidech, kteří byli na vrcholu slávy v 80. letech, pak se stáhli do ústraní. Dělají podřadnou práci (u Anvil jako rozvoz jídla do školních jídelen u Lipse, nebo práce se sbíječkou u Robba) a hudbu (wrestling) dělají pro radost a pokoušejí se vrátit zpět na výsluní. Když se dokument po nepodařeným turné po Evropě (zmeškání vlaků, nezaplacení za koncert v pražském klubu Hells Bells, mizivá návštěvnost apod.) vrátíme zpět do Kanady přijdou na řadu citové výpovědi a Lipsovo a Robbovo velké odhodlání stále pokračovat. Může to vypadat jako citové vydírání, ale já to chlapcům sežral i s navijákem. Protože je to prostě skutečné a být tohle film, je to na Oscara. Vše končí self-releasem nového alba a koncertem v Japonsku, do kterého se kapela vrací po 25 letech. P.S.: Uvedení dokumentu vzbudilo bouřlivý ohlas díky nadšeným recenzím a reakcím a zapomenutá kapela se opět ocitla v hledáčku metalových fanoušků. Dostala pozvaní dělat předkapelu AC/DC nebo Saxon a hrát pro tisíce lidí oproti pár desítkám, co jsme viděli v dokumentu. Za to jejich obrovské odhodlání v dobrých i zlých časech si to zaslouží. Snad naloží s obnoveným zájmem rozumně. ()
Anvil! môže vzbudiť v potenciálnom divákovi túžbu vidieť niečo podobné, ako This is the spinal tap!, ale nenechajte sa zmýliť, fiktívny dokument a ten reálny je niečo úplne odlišné! Zhoda mien bubeníka Anvilu a režiséra Spinalu Roba Reinera je čistá náhoda! (keď už sme pri tých výkričníkoch, baby....). Takže kto vydržal viac ako 30 rokov? Stouni, The Who a ...Anvil! Zažili 15 minút slávy, aby ich dokázali držať nad vodou a nekonečnom (a nereálnom sne) celý život a budú až do smrti. Keď sa na ich životy pozrieme z pohľadu nášho, čiže členov davu, absolvujúcich každodenný rituál bez možnosti zmeny, tak oná päťtýždňová dovolenka, ktorá chvíľami pripomínala nočnú moru, vzhľadom na množstvo miest, ktoré chlapci navštívili, asi stála zato a nič na tom nezmení ani česká "pohostinnosť". Stačí nahrať jeden solídny album, poslať ho do Japonska a nakoniec sa môže dostaviť niečo ako krásna nostalgická satisfakcia. ()
Člověk tak někdy narazí na skutečnou perlu, aniž by dopředu věděl, že něco takového existuje, nebo o tom byť jen slyšel. Ale to je asi osud kapely Anvil. Její film ukazuje, že nestačí být jen legendou, když se za vás nepostaví dobrý manažer - anebo když nežijete v době, kdy je skutečně snadné si vydávat sám. Emotivní, silné, dojemná, nezlomné. Ti pánové si zaslouží obdiv. ()
V létě 1984 jedou největší rockové kapely společně na světové turné. SCORPIONS, WHITESNAKE, BON JOVI... Všechny prodají miliony desek. Až na jednu..... Pochvalná slova od Larse Ulrycha, strach ANTRAX – vše je minulost. ANVIL hráli TRASH už rok před velkou čtyřkou a album Metal on Metal mělo být tím nejzákladnějším ze všech HM nahrávek. Dnes? Hrají (protože to milují) pro stovku lidí v baru a posranej sen, který je pronásleduje tolik let - BEJT ROCKOVÁ HVĚZDA se ne a ne splnit. Je tu však malá naděje... ROCKOVÁ ,,TRUE STORY“, která má v sobě víc emocí, než kdejakej podělanej thriller. POKUD VE VAŠEM TĚLE BIJE OCELOVÝ SRDCE! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám ocelové srdce. 2.) Znám ANVIL a jejich ,,Metal on Metal“ je mojí hymnou. 3.) Jsem začínající hudebník a chci se poučit z jejich chyb. 4.) Dokázali s kapelou nejvíc vyjebat v Praze? 5.)Obdivuji kapely, které spolu vydrží 30 let. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * Víte že? Posoudit, jestli se jejich sen splnil můžete sami? Stačí poslechnout album z roku 2007 This Is Thirteen! ()
Vynikající dokument o skupině Anvil, jež měla kdysi parametry zapsat se do hudební historie nesmazatelným písmem. Bohužel okolnosti byly proti a na padesátileté chlapíky z Anvilu si dnes málokdo vzpomene. Je opravdu až neuvěřitelně s jakou neprofesionalitou se musí potýkat (koncert v Praze, čekání na nádraží...) a člověk neví jestli brečet nebo se smát. Nevím čím to je, že na neúspěch jiných se tak dobře kouká, ale tím co si Anvil musí protrpět se stává dokument zajímavější a zajímavější. Držím "klukům" palce (i když podle mého dnes už trochu zaspali dobu a potřebovali by jiný zvuk) a doufám, že tenhle dokument jim alespoň pár peněz a prodaných show přinese, protože kdyby nic, za těch 30 let si to zaslouží. Protože jak říkal Slash - kolik skupin spolu vydrží hrát 30 roků? Family's important shit, man. ()
Reklama