VOD (1)
Obsahy(1)
Dokumentární film seznamuje se situací československých emigrantů ve Švýcarsku, kam se uchýlila část našich občanů po Srpnu 1968. Zabývá se nejen švýcarskou pomocí těmto lidem, ale i tím, jakým přínosem se oni stali pro hostitelskou zemi.
Po srpnu 1968 odešlo z Československa do Švýcarska přes 13 000 lidí. Švýcarská média, obzvlášť televize, věnovala příchodu budoucích spoluobčanů značnou pozornost. Vzhledem k hospodářské prosperitě hostitelské země a sympatiím veřejnosti zde našlo mnoho vědců, umělců, lékařů, techniků a jiných odborníků dobré uplatnění.
Film "My a Matterhorn, Matterhorn a my" akcentuje skutečnost, že mnozí příchozí ze zemí bývalého Československa byli pro švýcarskou společnost nesporným ziskem, ať už se uplatnili v průmyslu, ve vědě nebo v umění. Režisér Bernard Šafařík právě na tento jejich přínos poukazuje. Ve svém dokumentu použil kromě výpovědí bývalých čs. emigrantů a dnes již Švýcarů také velké množství archivních materiálů švýcarské televize, u nás dosud neznámých.
(oficiální text distributora)
Recenze (5)
překvapilo mě, jak zajímavý může být i pohled z této strany. všestranně profesionální dokument s mnoha přesahy a historickou relevancí a také vlastně i taková malá úvaha nad vztahy k domovu, nad vykořeněností. je třeba ocenit i různá hlediska, například mě osobně velice zaujaly dobové záznamy ze švýcarské televize. poučné bylo vidět, jak obyvatelé této malé vyspělé země smýšlejí o nás a jiných národech stejně povrchně a předpojatě, jako my o nich a o ostatních národech. státní příslušnost jakoby byla větším rozdílem, než je lidskost pojítkem. ()
Vynikající dokument s použitím dobových materiálů švýcarské televize. ()
"60% mužů jsou akademici, technici a studenti". Vypadá to, že to byla i pro Švýcary, kteří kulturně jen tak někoho doopravdy nepřijmou od nás emigrace snů. Když to srovnáme jakou pracovní sílu dnes musí německá kancléřka Merkelová kvůli malé porodnosti německých žen získávat z Afriky a arabských zemí za cenu islamizace Německa. Dodnes jsme za "odliv mozků" z naší země nedostali od Rusů odškodné.V Basileji, která se v dokumentu objevuje jsem byl na Taize pět dní přes Silvestra a pro mě nejpříjemnější město na západ a jih od naší země. Nemám rád "extrémní" kriminální města bez přírody jako Londýn nebo Brusel, kde si musíte kvůli velké hustotě obyvatel v okolí města koupit vstupenku na vyprodané koncerty měsíce dopředu. ()
Jednoduché, zaujímavé a poučné doplnenie si nevedomých zákutí histórie. 70%. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama