Tabu

Když tenhle pořad začínal, tak mi bylo 7 let. Někdo by možná předpokládal, že jsem tehdy chodil spát po Večerníčku, ale rodiče byli velmi benevolentní a v pátek večer jsem se mohl dívat na televizi, dokud jsem nepadl únavou. Za jediné mínus považuji, že jsem tehdy nebyl v mém dětském věku schopen porozumět vážnosti probíraných témat. Z mého dětství si pamatuji jen znělku s velice tajemnou a temnou hudbou a potom očekávání, zda zpovídaná osoba vyleze z budky a odtajní svou tvář. Já jsem si vždy přál, aby tomu tak bylo, kvůli tomu jsem na to vydržel v pátek večer koukat. A teď se mi mé páteční večery z dětství připomněly díky reprízování celého pořadu Tabu. Televize Nova nám v současnosti (rok 2008) nabízí každý pátek pozdě po půlnoci (většinou mezi druhou a třetí hodinou ráno) reprízu pořadu od raných začátků z roku 1994 až do ukončení vysílání pořadu v roce 2000. Nyní, v době, kdy píšu tento komentář, je reprízování ve fázi, že jsou nabízeny díly z roku 1995. A každá ta výpověď, každý ten díl mě dokáže velmi emociálně zasáhnout. Ať je to výpověď dětského homosexuálního prostituta, ať je to výpověď muže nakaženého virem HIV díky transfúzi krve, ať je to výpověď muže s pokročilým stádiem rakoviny, nebo ať je to výpověď ženy trpící lupénkou, všechny tyto výpovědi jsou skutečně velice silné a v tehdejší době se jednalo opravdu o zlom, že tito lidé mohli vystoupit v televizi a o svém problému pohovořit. A i když v současnosti tato témata v Česku přestávají býti tabu, síla tehdejších výpovědí je stále velmi silná. Navíc tento formát tehdy nikde jinde na světě neexistoval a televize Nova tím pádem přišla s jedním z mála, ne-li jediným původním formátem vzniklým v Česku, jehož licence kupovaly televizní stanice z ostatních států, a co jsem se dočetl v jednom rozhovoru s Romanem Šmuclerem, tak dokonce skandinávské televize koupily pár nejsilnějších dílů tak, jak se odvysílali u nás, a pouze to nadabovaly. Myslím si, že na tento pořad bychom měli být hrdí, protože má velikou informační a výpovědní hodnotu a je to původní formát z České republiky, což už se patrně nikdy jindy u nás nic podobného, nic původního vymyslet nepodaří. Pro mne jednoznačně za pět hvězdiček a díky TV Nova za reprízu. (30.11.2008)

Při hodnocení pořadu s moderátorem Romanem Šmuclerem je třeba zohlednit rok vzniku. Počátkem 90. let se v Česku žánr talk-show teprve rodil, řada témat byla skutečně tabu, lidé se za své příběhy styděli, a tak kolikrát z budky ani nevystoupili. Ve srovnání s reality show 21. století, kde všechna tabu padla, to byl poměrně decentní pořad v noční hodinu, který měl osvětovou funkci. Bylo to něco nového a jiného, přičemž obsahově to nebylo prázdné. Nepůsobilo to na mne tak vykonstruovaně jako pozdější pořady Honzy Musila. Roman Šmucler mi není extra sympatický, ale je to inteligentní člověk, který jednotlivá story dával do určitého rámce a profil pořadu vybudoval. (26.12.2023)

Masoví vrazi, násilníci, psychopati, disociálové, fetišisti, transexuálové, homosexuálové, lesbičky a jiní lidé s různými úchylkami. Ve své době hodně populární pořad, se skandální příchutí, jehož popularita později zcela upadla pozdější popularizací těchto závažných témat jak v ve společnosti tak i v médiích. Vždycky jsem byla samozřejmě zvědav na budku jestli nakonec osoba vystoupí nebo ne. (01.12.2008)

Když umělec je veřejnost.¬         Ani kdybych si myslel, že je vhodné uvésti pro širokou veřejnost jakýkoli nápad, neoznačil bych tento počin za dobře provedený; já si ale nemyslím, že je vše dovoleno pro to, že to je umožněno. Tvůrci tohoto pořadu postrádají cit pro to, co je vhodné a co už není, jim stačil nápad, kterého se s chutí chopili, totiž, chopili se jej jako by se chopili jakéhokoli jiného nápadu, který by mohl přinésti ve výsledku dobrou sledovanost. Tito lidé už nejsou schopni ale zvážit, že na veřejnosti není správné vyváděti cokoli bez výběru, mysleje při tom pouze na svůj prospěch. Jsou věci, které mají býti pro širokou veřejnost opravdu zapovězené, které mají býti vyhrazeny pouze určitým skupinám, jako jsou třeba odborníci, bezpečnostní složky a podobně. Určité věci běžnému člověku nepřinesou to, co by měly, leda by byly zvláštním způsobem, citlivě zpracované právě s ohledem na to široké zveřejnění; a to určitě nebyl případ tohoto pořadu.¬                 Vím, že pro řadu lidí bude těžké pochopiti můj názor, či se s ním dokonce ztotožnit; právě takoví ale tvoří onu širokou veřejnost, a jejich nepochopení je jedním z důkazů, že jsou věci, které pro ně jsou nevhodné. Na druhé straně, ti, co chápou, o čem hovořím, by mohli případně dělat takové pořady, poněvadž oni by je udělali úplně jinak. A nebo vůbec neudělali.¬                 Když umělec je veřejnost, výsledek bývá nemravný, vulgární nebo amatérský. Alespoň dva z uvedených přívlastků si televizní pořad Tabu pánů Vobrátilka a Šmuclera zaslouží. (06.07.2016)

Reality show o podivných úchylnostiach, zvrhlostiach a komplexoch s názvom "Tabu" sa v deväťdesiatých rokoch minulého storočia pravidelne objavovala vo večerných hodinách na obrazovke českej komerčnej, súkromnej televízie Nova. Uvádzal to vysoký, slizký zubár Roman Šmucler. On sám na mňa vždy pôsobil dosť úchylne. Malo to svojich divákov. I ja som videl zopár častí, ale vždy som len nechápavo krútil hlavou nad témami, ktoré sa tam preberali. Nebavilo ma to. * (30.07.2018)