Dům u dálnice

13.6.2010 ~ To si vám rodinka takhle bezstarostně žije kdesi v opuštěných polích poblíž rozestavěné dálnice, na které nikdo po dlouhou dobu lopatou nesáhl. Idylka rodině ale končí ve chvíli, kdy se práce na dálnici znovu rozjíždějí. Oni se však svého domova vzdát nehodlají. ~ A tak se všichni chovají jak parta degénů, co chce žít hned vedle dálnice, oddělení jen svodidly. Nejprve přelézají svodidla a skáčou mezi auty, posléze lezou domů podzemní trubkou a pak se zazdí doma. Nechtějí se vzdát svého obydlí. A to je všechno. Nízkorozpočtová švýcarská hovadina, která sice má pár vtipných a hezkých kousků, jinak to ovšem postrádá jakoukoliv logiku. Jen dement by stavěl barák a jal se ho rekonstruovat, když mu u něj už nějakou dobu stojí dálnice. A způsob, jakým se brání faktu, že tu dálnici si jen tak pro jejich hezké oči někdo nevezme a nepřetáhne o pár kilometrů dál je imbecilně absurdní. Nene, tohle akceptovat nehodlám ani jako komedii, ani jako parodii, ani jako televizní scénku. (22.03.2013)

Rodinka chtěla mít dostatek soukromý, a tak si našla malý domek u rozestavěné dálnice, která - jak se zdálo - se nikdy nedostaví. Malej klučina byl asi jedinej, kdo mohl jezdit na kole po dálnici až do školy. Ale jednoho rána uslyšeli z rádia znepokojivou zprávu - dálnice bude dostavěna a zprovozněna. Nikdo z nich si nedokáže představit, jak hlučící autostráda hned za zdí domu dokáže změnit jejich životy... Tento film se určitě řadí k těm nejoriginálnějším filmům co jsem kdy viděl - minimálně svojí zápletkou. Všichni, co jsou nespokojeni se svým bydlením (hluční sousedi, tramvaj zastavující pod okny, atd) by měli tento film shlédnout, aby věděli, jak jsou jejich problémy s bydlením nicotné proti filmové rodince. Po stránce samotného příběhu či hereckého obsazení mne film ale už tak moc neoslovil, čekal jsem jak se budou vypořádávat se svým novým sousedstvím, a ono vlastně skoro nic. Nicméně za originalitu nápadu si film ty 2* zaslouží... (18.12.2014)

Film pokrývající hned několik tematických rovin, od ústředního problému stavby vysokofrekvenčních silnic, přes syrový rodinný život až po nejobecnější alegorii vyrovnávání se s velkými životními změnami s minimem východisek. Uprostřed všeho je pod tlakem testována psychika a vzájemné vztahy všech členů rodiny. Olivier Gourmet jako figura nové psycho art vlny v příběhu, který po Andělu u moře úspěšně skládá reparát. (08.01.2010)

Tak to je nešťastie, že tá diaľnica nesmerovala skrz dom. Ušetrilo by to rodinke psychické zrútenie, pretože by boli už dávno na inom mieste. I keď vlastne, rodina, ktorá vie žiť spôsobom "na Adama" to podľa môjho názoru nemohla mať v hlavách v poriadku už pred prvým prejazdom automobilu. Zaujímavé, trochu deprimujúce, vďaka námetu jedinečné ale hlave nie nudné. (27.04.2011)

Představa, že žiju vedle dálnice, by mě asi zničila. Nedokázala to ale s touhle rodinkou, která odolávala jako o život. Moc hezky se na to koukalo. Sice to není žádný zázrak, ale to hlavně proto, že se ve filmu vlastně nic moc neděje. Spíše je to sled scének, kterak rodinka ke štěstí na dálnici přišla. A ono to docela zabaví. Ke konci je to ale už docela úmorné, a samotný konec k radosti taky nepřidá. Nápad ale určitě dobrý. (12.07.2010)