Dům u dálnice

Výborný "rodinný" film založený na jedinom nápade/mieste, ktorý/é využíva do maxima. Celý čas som rozmýšľal, či toto miesto bolo vytvorené kvôli nápadu alebo sa nápad zrodil na základe miesta. Film nerieši, ako sa tam rodina dostala ani ďalšie okolnosti, iba rozvíja svoju absurdnú situáciu a to od trošky komiky do trošky psycha. A ten genius loci a absolútna jednota miesta tomu zabezpečujú osobitú, nezabudnuteľnú atmosféru. (16.02.2022)

Dráma so zaujímavým námetom o rodine žijúcej pokojný život neďaleko nedostavanej diaľnice. Pokojný, dokým sa práce na diaľnici znova nerozbehnú, čo drasticky zmení ich nevšedné bývanie na nekončiacu sa nočnú moru. Vlastne aj dennú, autá donekonečna premávajú a premávajú a premávajú. A na chvíľu premávka ustane iba v noci, no aj napriek tomu musia obyvatelia domu používať štuple, aby sa aspoň ako tak vyspali. Hlava rodiny tak príde s drastickým riešením a za pomoci kopy betónu a tehál spraví z domu nedobytný a (takmer) zvukotesný sarkofág s jedným jediným účelom. Dať všetkého prietrž a skoncovať tak zúfalstvo, do ktorého svojím spôsobom upadli všetci členovia rodiny. Film je síce prezentovaný ako dráma a snaží sa na diváka chrliť psychológiu, ale jej náznaky sú veľmi slabé a divák ju takmer vôbec nepociťuje. Aj napriek tomu ma však dokázal zaujať viacerými vecami a síce. Vo Francúzsku nedajú ľuďom v blízkosti "zabudnutej diaľnice" vedieť, že sa pokračuje vo výstavbe a chystá sa otvorenie. Vo Francúzsku pravdepodobne asfaltujú cesty najrýchlejšie na svete. A vo Francúzsku majú z otvorenia diaľnice taký sviatok, že to neustále pripomínajú v rádiu a meno prvého vodiča oslavujú ako národného hrdinu. Ako vážne?! A určite by sa dalo nájsť viacero takýchto momentov. Toto sú len niektoré z nich. Home je každopádne niečo jedinečné. Priemerné, ale obzvlášť treba oceniť originalitu námetu. S domov pri rušnej diaľnici snáď neprišiel nikto iný a aj keď build-up príbehu je slabší, určite stojí za to si ho pozrieť aspoň raz. Poteší aj viacero záberov na Judith (Adélaïde Leroux) a Marion (Madeleine Budd). (28.08.2016)

Pozoruhodný film, který na mě udělal ohromný dojem. Upřímně řečeno jsem ještě film s žádným podobným námětem neviděl, takže příběh považuji za velmi originální a nápaditý. Jenže jak obalit kostru příběhu tak, aby to bylo pro diváka atraktivní? Fajn, je tu jedna rodina, která si deset let žije v klidu u rozestavěné dálnice a široko daleko žádné jiné stavení není. A najednou je dálnice zprovozněna. A co teď, jak to obalit, aby to bylo pro diváka zajímavé? Upřímně řečeno ten příběh, nabalený na ten základní nápad, až tak atraktivní není. Rodina se sžívá se zprovozněnou dálnicí, hledají bezpečné cesty pro přecházení dálnice, bojují s hlukem, se smogem, s nedostatkem soukromí, s prašností, atd. Ono by to i možná bylo zajímavé, ale ohromně pomalé tempo, kterým film utíká, bohužel tomuto filmu z mého pohledu velmi ubližuje. A celý příběh je nakonec vyveden až do neuvěřitelného absurdna. Avšak aby to nevypadalo jen jako kritika, tak jedním dechem dodávám, že film se mi líbil. Respektive už jen ten nápad mě donutil se na film podívat a vlastně jsem byl, až na to pomalé tempo filmu a občasná hluchá místa, velmi nadšený. Lépe to asi opravdu udělat nešlo, určitě se jedná o něco, co tu ještě na poli filmu nebylo, aspoň já žádný takový podobný film neznám, a tak za originalitu a za solidní herecké výkony nakonec uděluji čtyři hvězdičky. (31.03.2010)

Film pokrývající hned několik tematických rovin, od ústředního problému stavby vysokofrekvenčních silnic, přes syrový rodinný život až po nejobecnější alegorii vyrovnávání se s velkými životními změnami s minimem východisek. Uprostřed všeho je pod tlakem testována psychika a vzájemné vztahy všech členů rodiny. Olivier Gourmet jako figura nové psycho art vlny v příběhu, který po Andělu u moře úspěšně skládá reparát. (08.01.2010)

13.6.2010 ~ To si vám rodinka takhle bezstarostně žije kdesi v opuštěných polích poblíž rozestavěné dálnice, na které nikdo po dlouhou dobu lopatou nesáhl. Idylka rodině ale končí ve chvíli, kdy se práce na dálnici znovu rozjíždějí. Oni se však svého domova vzdát nehodlají. ~ A tak se všichni chovají jak parta degénů, co chce žít hned vedle dálnice, oddělení jen svodidly. Nejprve přelézají svodidla a skáčou mezi auty, posléze lezou domů podzemní trubkou a pak se zazdí doma. Nechtějí se vzdát svého obydlí. A to je všechno. Nízkorozpočtová švýcarská hovadina, která sice má pár vtipných a hezkých kousků, jinak to ovšem postrádá jakoukoliv logiku. Jen dement by stavěl barák a jal se ho rekonstruovat, když mu u něj už nějakou dobu stojí dálnice. A způsob, jakým se brání faktu, že tu dálnici si jen tak pro jejich hezké oči někdo nevezme a nepřetáhne o pár kilometrů dál je imbecilně absurdní. Nene, tohle akceptovat nehodlám ani jako komedii, ani jako parodii, ani jako televizní scénku. (22.03.2013)