Mary a Max

Nejpříjemnější překvapení posledních měsíců. Za úžasně odpudivou vizuální stránkou se odehrává jeden z nejsilnějších, nejkrásnějších, ale i nejvtipnějších příběhů o přátelství a lidské jedinečnosti. Vyprávění je protkáno dětskou fantazií a naivitou, zároveň střihnuté nekompromisní realitou a okořeněno humorem černým jak kafe. Vše ještě umocněno fantastickou hudbou a výše zmíněnou vizuální jedinečností. Co více dodat, prostě TOP 20. Od teďka taxíkem jedině pozpátku! (16.02.2010)

Max a Mary spočiatku vyznieva príliš predvídavo o tom, ako sa dve podobné osoby dočkajú splnenia svojej túžby nájsť si priateľa v podobnej situácii. Scenárista, režisér a výtvarník Adam Elliot však posúva dej ďalej do Maryinej dospelosti, zasádza tvrdé rany osudu, navzdory hravej plastelínovej animácii. Šeď New Yorku kontruje hnedastej Austrálii. Mary a Max nie je film ako väčšina populárnych „animákov“ z ponuky slovenských kín, v ktorých sa rýchlym tempom striedajú gagy rôznej kvality a všetko hrá sýtymi farbami. Nepotrebuje ohurovať veľkými dobrodružstvami a nasilu mámiť divácke emócie. Nie je stavaný tak, aby čo najatraktívnejšie komunikoval s deťmi. Boduje svojou inakosťou. Líši sa výtvarnou štylizáciou, rozprávačským prístupom, prepájaním tragických motívov s komickými aj celkovou atmosférou. Čo sa animovaných filmov týka, pre mňa sa jedná o jeden z najvtipnejších filmov. (12.11.2014)

Fenomenální australský animátor Adam Elliot rozvedl svůj Oskarem oceněný krátkometrážní příběh Harvieho Krumpeta, mírně ho modifikoval a rozvinul a vznikl tak nádherný celovečerní (v takovém rozsahu jeho první) film o Harvieho reinkarnacích. Mary Daisy Dinkle a Max Horowitz jsou opět tak trochu jiní lidé, místo cigaret je trápí čokoláda a alkohol, oba jsou tak zoufale sami, že jejich přátelství musí být navázáno přes půlku světa, ale možná právě proto je tak neobyčejné. Adam Elliot využívá až expresionistickou poetiku a svět jeho animovaných postav je hodně morbidní, svět Mary Daisy Dinkleové navíc hodně připomíná animovanou obdobu světa Jeunetovy Amélie z Montmartru, a to nejenom shodně pojatým módem vypravěče. Obé staví na principu náhody a mnohdy tvůrce inscenuje věci velmi kuriózní, z obého je zřejmá fascinace (nejčastěji obskurním) detailem, leč Mary a Max popisuje přeci jenom podstatu věcí mezních, vykolejených, ponuré životy alkoholiků, loserů, psychicky narušených jedinců, přesto je výsledný dojem více než pozitivní. Nádherný, skutečně nádherný film... Podobné filmy: Harvie Krumpet (07.11.2009)

"Můj milý ???, včera jsem počítal hvězdy. Bylo jich hodně, ale zaujala mě jedna: taková zářící, přesně vystihující můj stav. Pojmenoval jsem ji po tobě, protože vím, že taky zbožňuješ pohled na svět kolem sebe. O pár minut později jsem jedl pomeranč, byl kyselej jako šťovík. Jako můj život. V té chvíli jsem ještě netušil, že se mi změní. Jak? Viděl jsem jeden film. Byl o lidské bídě, o tom, že jednou jsme nahoře, jednou dole, ale když se poštěstí, máme bejt vděční za to, že tu jsme a zase o důvod víc k radosti. Ale jak říkám, když se sere, tak se sere všechno. Ten film poukazoval, že slovo láska může pro někoho znamenat vyblitý slovo, téměř bezvýznamný, ale v rukou pana A.E. -režiséra s obrovským srdcem- se těchto pět písmen změnilo v POJEM. Těžko popsat. Lze to vůbec? Ale jo, úsměvem. Ve chvíli, kdy to nečekáme, přijde někdo/něco, co předběhne naše myšlení a jakoby nás nasměrovalo. Náhoda? Možná, myslím ale že je to v nás. Ty situace tam byly tak důvěrně známý, znamenitý. Chtěl jsem si psát, s někým dopisovat. Až tak ten film působí, byť může klamat proporcema. Pak přišlo nadechnutí, chvění, můj duševní výbuch. Do prdele, to je síla, řekl jsem si. A přes tu dramatičnost a uvědomění si, že nesmím váhat a jít do toho, než bude amen, jsem zjistil, že klečím a koukám. A brečím. Nevěřil jsem....." Mary a Max: můj Film roku 2oo9!! (25.10.2009)

Už si živo predstavujem, ako 7.marca Adam Elliot dvíha nad hlavu pozlátenú sošku malého mužíka. Nominácia bude jasná, ale konečne by to mohol niekto natrieť amerických štúdiovým popcorňákom. Tie mám síce vo veľkej obľube, ale škoda, že sa stále pretláčajú do povedomia len pomocou mainstreamovej vlny. 'Mary and Max' ide úplne mimo šablóny a dokazuje, že aj touto cestou sa dá potajomky vkradnúť do duše a srdca diváka a rozpútať tam absolútnu citovú smršť. Krásny príbeh, jedinečný myšlienkou, originálny spracovaním, komplikovaný, a pritom tak jednoduchý. Smútok a radosť boli dve najčastejšie pocity, ktoré vo filme dominovali a ich kombinácia vždy v inom pomere prinášala každou scénou čosi iné. Po skončení však prevládla radosť z dokonalého filmového zážitku, ktorého pôžitok si určite v najbližšej dobe znova rád vychutnám. Znamenitá bola najmä práca animátorov a všetkých, ktorý sa podieľali na výrobe tohto krásneho vizuálu, a hudobný podmaz už len skvelo doplnil už tak bezchybný celuloidový výtvor. Tlieskam. 100%. (10.12.2009)