Obsahy(1)
Daniela Kolářová a Milan Lasica v bystré komedii o tom, jak se manželé pokusí během hodiny a půl změnit stereotypy třicetiletého manželství. Inscenace Studia DVA... Dobré francouzské komedie v sobě mají vždy nejen duchaplnost a lehkost, ale taky neotřelý pohled na milostné vztahy. Taková je i komedie Géralda Sibleyrase, kterou napsal ve spolupráci s Jeanem Dellem. Starší manželský pár je pozván na společnou večeři ke svým přátelům. Jenže ženě se nechce nikam jít. Rozvíjí se dialog o manželství, během něhož se narodily tři děti, nejmladší z nich právě opustilo domov, narodilo se první vnouče a žena cítí prázdnotu nastávajícího období. Ve vtipném dialogu o tom, co znamenají desítky let dosavadního života a čím naplnit ten společný "zbytek", vás komedie pobaví bystrými postřehy i skvělými výkony obou protagonistů (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Tyto dialogy mezi Danou Kolářovou a Milanem Lasicou byly tak úžasné, že se mi z nich dělaly po těle zimomriavky a určitě ještě jednou navštívím toto představení. Ono Studio L a S je samá legrace, nedávno jsem byl na Kumštu a pan Labuda z toho udělal nádherný teatrální kousek, divím se? Ne neměl bych jelikož je to Pan herec. ()
Současná francouzská konverzační komedie autorů Sibleyrase a Della obsahuje spoustu kultivovaného humoru i smutnějších momentů. Inscenace Studia Dva tuto v podstatě bulvární látku zpracovává dost konvenčně, což ale v žádném případě není na škodu. Elegantní scénografické řešení (ten béžový závěs tvořící stěny bytu byl nádherný), povedená hudba, vhodně zvolené obsazení - tedy přinejmenším na první pohled. Milan Lasica i Daniela Kolářová jsou skvělí herci a jejich obsazení vyvolává nemalé očekávání. Lasica těmto nárokům beze zbytku dostojí, v roli čerstvého důchodce Pierra je naprosto famózní. Kolářová coby jeho nenaplněná manželka Laurence už dopadla o něco hůře: obzvlášť na začátku jsem jí nevěřil ani slovo. Kdo ví, snad byl na vině důsledně spisovný text, který jí příliš nešel do úst, ale něco v její intonaci mi dělalo neuvěřitelný problém zapomenout, že sleduji herečku, a soustředit se na postavu, kterou představuje. Připadala mi strojená, nepřirozená, v křeči. Postupem času jsem si zvykl - a ona se na oplátku vylepšila - nicméně pořád mám dojem, že její výkon je to jediné, co v téhle inscenaci tak úplně nefunguje. A to byla hra vybírána pro ni na tělo! Velice podařeným prvkem je jazyková dvojjakost tohoto hereckého partnerství - Kolářové Laurence mluví česky, Lasicův Pierre slovensky. Funguje to naprosto nádherně. V celkovém pohledu představuje Půldruhé hodiny zpoždění ani ne půldruhé hodiny kultivované zábavy na úrovni s trochou dojetí, ale výraznější dojem nezanechá. Modelový příklad toho, čemu se trochu hanlivě říká "dobře udělaná hra." Já proti dobře udělaným hrám nic nemám, obzvláště pokud jsou udělané takhle dobře. A jsem velice rád, že se čas od času objeví v záznamu na ČT. Jen houšť! ()
Půldruhé hodiny zpoždění je výborná konverzační komedie, která se zaobírá manželstvím, stereotypy, ale i celé řady témat ožehavějších nebo skoro tabuizovaných jako například sex v pozdějším věku. Mnoho duchaplných konverzací jistě budou manželé znát i ze svého života, byť se v tomto případě jedná o starší manželský pár. Já, ač manželstvím a dětmi vychovávanými doma nepolíben, jsem se pořádně pobavil. Nakonec dvojice Daniela Kolářová a Milan Lasica to táhnou sami a ačkoli netuším, zda se vůbec někdy sešli před kamerou a kolikrát, a působí na první pohled, že k sobě nepasují, dost jim to klapalo. Nakonec, jsou to přeci jen oba profíci a vynikající herci. Komediální status, který mají tak nějak zakořeněný tomu jen pomáhá. ()
Viděno ve "Švanďáku" a skvěle jsem se bavila. Ze začátku jsem měla strach, že to ti dva herci neutáhnou. Ale jakmile se na jevišti objevila Daniela Kolářová, nastala slovní smršť, která se nedala zastavit. Hlašky, které vypouštěli oba herci z úst jsem ani nestihla počítat. Moc pěkné bylo i to, že pan Lasica mluvil slovensky a paní Kolářová česky. Tím jejich slovní přestřelka získala na větším rozměru, protože se skvěle doplňovali. U našich známích to v domácnosti funguje naprosto stejně. Televize této hře trošku ubírá, mnohem lepší je ji vidět naživo. ()
Znova som prišiel na chuť inscenáciám. Pán Lasica je extra umelec aj v momentoch, keď sa vôbec nehýbe a nič nehovorí. Danielu Kolářovú milujem už od doby Takej normálnej rodinky (1971). Dokopy tvoria excelentný pár, ktorý sa snaží objasniť si, kde sa práve nachádza a čo v takomto pokročilejšom veku ďalej. Dôjde i na to, že nevera a občasná facka sú zrejme príjemným spestrením manželskej rutiny :-). „Keď to formuluješ takto, znie to strašne .. ale je to tak!" Ich dialóg je plný naozaj trefných a vtipných konverzačných anekdot. „To znamená, že jsme si celej život věrní?" „Ak sme si hovorili pravdu, tak áno." Manžel nakoniec nádherne rieši situáciu, záver je ladným ukončením hereckého koncertu. Dám si to znova v divadle s frajerkou ;-) MOJE NAJ - V prom rade slovenčina a čeština na hromádke ... slasť. Môj naj výrok neprezradím, ale definuje úlohu muža a ženy v spoločnosti :-)))) Takže MOJE NAJ 2 - „Ty máš také šťastie, že si si ma vzala. Ja ti niekedy až závidím." ()
Reklama