Režie:
Jan BělohlavýObsahy(1)
Až se budou psát dějiny České republiky, těžko v nich budou moci historici opomenout jméno Miroslava Šloufa. I když nikdy nebyl, od chvíle, kdy opustil komunistickou stranu, zvolen v žádných demokratických volbách, ovlivnil tvář této země silněji než desítky poslanců či senátorů. Umí se pohybovat na výsluní i v zákulisí, čas od času o něm není slyšet, aby se jeho jméno vzápětí vždy znovu objevilo v plném lesku na předních stranách novin, a v často velmi nečekaných souvislostech. Přitom je vždy šikovně v pozadí těch, kteří figurují na předních pozicích. Po svém dal konkrétní obsah slovu lobbista, včetně latentní ironie, která je v české kotlině doprovází. Nad tím, jak je možné, že se muž nechvalně známý svou předlistopadovou minulostí dostal k tak výraznému vlivu i v soudobé společnosti, se v dokumentu Jakuba Slomianého a Jana Bělohlavého zamýšlejí nejen politologové, ale také současní i bývali politici a novináři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Pro spoustu lidí jsou postavičky jako Šlouf nebo Dalík personifikací zla, jakousi esencí toho, proč v této zemi nic pořádně nefunguje, proč je všechno v pytli apod. Nejsem nijak velký pesimista, ale obávám se, že ve skutečnosti jsou takovíto lidé jen koňmi a věžemi na politické šachovnici našeho světa, ne-li rovnou pouhými pěšáky… O to smutněji pak vyznívá samotné pořízení tohoto dokumentu, kdy démonizace vysmátýho pseudomafiána působí tragikomicky nejen na hlavního protagonistu snímku. ()
Šloufe, Šloufe....., kterak se ti někdo vykakal na hlavičku a tobě se to nelíbí, nepřeji ti nic špatného, ale odejdi už ze scény, vem si sebou detektor odposlechů a přestaň se holedbat a slunit ve stínu Miloše Zemana. Bylo to hrozné sledovat jeho vývoj a to setkání po letech s Miroslavem Štepánem a vzájemné polibky to ještě utvrdily. Hodil by se jako předloha do nějaké absurdní hry. ()
Myslím, že bychom měli hodnotit tento dokument jako dokument a ne jako subjekt Miloslav Šlouf. Ač se mi z něj a jemu podobných lidí obrací kniha, snažil jsem se od svých pocitů oprostit a posuzovat záměr tvůrce. Podle mne osobně se tímto dílem se svým záměrem zcela nevypořádal - buďto se měl do toho více opřít, nebo se omezit a jen předkládat fakta. Pichlení a různé rádoby naznačování mi prostě nikdy nešlo pod vousy a ač se to zdá jednoznačné, vůbec si nejsem jist, na koho tanečním parketu pan Bělohlavý vlastně tančí. ()
Tady je názorně vidět, jak se kriminálníci, zlodějové a různá verbeš pakuje se sebrankou a užívají si svobodu ve vysoké politice aniž by se jim něco stalo a byli nějak potrestáni. Je mi z toho opravdu šoufl! Kdybych uměl nějaký cizí jazyk, neváhal bych a hned bych odsud (z té posrané vlastičky) emigroval za kopečky! 75% ()
Kterak se aparátčík i za nových pořádků potřebným dokázal udělati. Dokument, který je spíš o lidech, kteří takovéto kreatůry k sobě a do vlády vůbec vpouštějí. Nejodpornější moment je, když Bohdalka báječného Šloufa olizuje stejně tak jako komouš Štěpáń. Poslední prezidentská volba dala tomuto dílku ještě další obskurnější moment, který se týká půlky národa, která toto charakterní individium vpustila na Pražský hrad. Díky tomu to vypadá na celou sérii dokumentů. Myslím, že si pan Tabery již ostří tužky. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama