Japonský příběh lásky a nenávisti

,,NEMÁM PENÍZE, ALE MÁM SVOJI HRDOST“...... /// Tohle je Japonsko! Šestapadesátiletej rebel Naoki průvodcem kapitalistickým systémem třetí nejbohatší země světa. Škoda, že dokument nahlíží víc do života Naokiho a Joši, než do života Japonska. Jasan, jejich vztah, kde ona ,,jede“ na tři práce a on na poloviční úvazek je zajímavým načíhnutím do soukromý, který odráží tamní poměry, ale já bych si přece jen dal víc toho divadla každodenního života, pracovišť, který jsou jedna velká rodina či systému, kterej je (ftipně) přirovnán ke komunismu, jenž si hraje na kapitalismus. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, kolik hodin denně pracuje takovej pracující Japonec. 2.) Nechápu, proč to každej rok dobrovolně zabalí cca 30 litrů šikmejch vočí. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2013)

Dokument ostrý jako břitva a nemilosrdný jako bohyně pomsty. Je to přesně ten film, který tady na trhu dosud chyběl, a odhalující přesně to, co např. chybělo našemu Špátovi v jeho jinak velmi zajímavém dokumentu Japonsko, má láska. Režisér na začátku říká, že chtěl zmapovat, co pohání japonskou společnost. To se mu sice tak úplně nepovedlo, ale jednak přišel s velmi zajímavým hrdinou a životním příběhem, jednak - a to především - dokázal odhalit to, co Japonsko jako kolektivistická společnost, kde hlavním požadavkem je neztratit tvář, pečlivě skrývá. To znamená neúspěšnou část své společnosti, chudobu, která má svou odpudivou stránku a která nemá oporu ve společenských institucích. Hrdina filmu ztratil po ekonomickém krachu v roce 1992 svou živnost a teď je odkázaný na svou partnerku. To je z hlediska tradičních japonských hodnot přímo děsivý handicap... Celkový dojem: 85 %. (28.10.2010)

Myslím že nič podobne som zatiaľ nevidel, skutočne v istom slova zmysle zarážajúci dokument. Asi budem musieť sám v sebe prehodnotiť čo všetko som si myslel alebo snáď vysníval o Japonsku. Tento dokument vďaka svojmu realizmu ponúkol viac než čokoľvek iné čo by sme snáď mohli zhliadnuť na tuto tému. (21.02.2011)

Ona už vypadá dost unaveně a strhaně, v práci prý nenalézá uspokojení. On má smysl pro humor , nadhled, což moc lidí nemá. Zřejmě platí vysoký nájem někde v centru a popíjí po barech, když stále smrdí jenem. Oba jsou kuřáci což je vidět na jejich pleti. Když už to po 40 minutách začne být v jejich kutlochu a zaplivané čtvrti nesnesitelné, vyrazí se na výlet. Dědeček hosty v bytě kouzelně baví zpěvem karaoke. (13.11.2020)

Jsem naprosto zmatena. Nevím jestli jsem tak bezcitná nebo si prostě jen nedokážu převést to, co se v dokumentu odehrálo do reálu a třeba si v té situaci představit sebe. Pořád mě totiž tahá zpět fakt, že nelze porovnávat neporovnatelné. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Naokiho situace je opravdu nezáviděníhodná, zvláště s přihlédnutím k jeho nejaponské nátuře. Ale, proč do dokumentu neřekl proč se třikrát rozvedl? V Japonsku je onen záchranný systém založen na rodině a on nebyl schopen žádnou vytvořit. Nakonec se ještě nechal živit svou mladičkou přítelkyní. Docela by mě zajímalo jak jejich situace vypadá dnes. Tolik k Naokimu. To co mě už ale děsilo, byly informace o počtu sebevražd, o psychickém stavu zaměstnanců a vlastně obecně o stavu společnosti. A to nejhorší, že obdobné styly řízení lidských zdrojů pronikly i k nám (už před příchodem asijských firem). Nevím, zkuste šéfovi říct vlastní názor ... :-) Hodně zajímavé bylo pro mě Naokiho postesknutí nad tím, že v Evropě by se stát o člověka postaral. Čekala jsem, že finančně - ne, je to holt Japonsko, zde očekávají od státu psychickou (lékařskou) podporu. (24.10.2011)