Rozvod po italsku

Dokonalý Mastroianni v roli vypočítavého, cynického a láskou ke své krásné sestřenici sžíraného sicilského barona, kterému k vytouženému štěstí chybí pouze jedno - odstranit svou nesnesitelnou manželku. Humorem se zde nešetří, vše je skvěle nasnímáno a odehráno - výborné jsou především Mastroianniho úšklebky směrem k divákům. Potěší i škodolibý závěr. Inu, Sicílie. (22.12.2009)

Laskavá komedie o Sicílii a pro Sicílii. Nese se v duchu jemného parodování sladkých románků o lásce překonávající nesnáze - ta překážka zde je skvěle dabovaná Jaroslavou Adamovou a na její smích jen tak nezapomenete. I Václav Voska je neodolatelný v těle MM, nehledě na to, že celý film je přesně vybalancovaný mezi láskyplným pohledem na sicilskou komunitu a satirou na ni. (19.02.2010)

Klasické dílo italského již vyzrálého italského neorealismu v černobílé, jež mu sluší. Ve své době byl příběh podnikavého polomafiánského šlechtice protestem proti tomu, že italské zákony nepřipouštěly rozvod, ale současně také svědectvím o stavu pokrytecké prudérní morálky na největším ostrově Středozemního moře. Maloměsto Agrigento (jak říká ichvypravěč Mastroianni, 18 000 obyvatel, z toho 4 000 analfabetů), se od francouzských Zvonokos či českého Kocourkova neliší ničím, snad jen dobou děje a místním vševědoucím mafiánským kmotrem. Zachycení atmosféry kolem uvedení proslulého Felliniho SLADKÉHO ŽIVOTA v místním kině je jen dalším bazálním kamínkem této pomyslné mozaiky malosti a zapšklé provinciality. Mastroianni tu skvěle splývá se svou rolí lehce znuděného rentiérského kavalíra v nejlepších letech; úspěch filmu by bez něj byl nepředstavitelný. Unylá výrazně italská krása Stefanie Sandrelli i rozkypělý květnatý patos Pietra Tordiho jsou dalšími hrozinkami na dortě tohoto dnes již klasického díla. Díla smíchu, který co chvíli tuhne do vážného výrazu hluboce zamyšlené divákovy tváře. (18.04.2010)

Kdysi mě to bavilo, dnneska už bych u toho vydržel sotva. Irituje mě už nevhodně přehnaný název filmu. Jak to bylo tehdy, třeba i běžné, tak to dneska má už od tehdejší běžnosti daleko. Evropa i kultury jednotlivých států se změnily, a to díky další vlně obyvatelstva co střídá tu předchozí.*** Inu, kde ty loňské sněhy jsou, a příští rok už zase ty letošní sněhy nikdo nenajde...*** (5.10.2010) (05.10.2010)

Úžasná komedie, která mě naplno dostala i napodruhé. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Marcello Mastroianni, který je zde zcela neodolatelný, a hodně jsem se u toho nasmál hlavně díky němu, jeho komediální talent byl prostě nezměrný. Film má pro mě kouzlo i v té černobílé kameře (o 3 roky mladší Manželství po italsku už bylo natočeno na barevný film a podle mě už to není ono) a ve vystižení své doby, která už nenávratně patří minulosti, což mi je někdy trochu líto. Dnes už ten film asi nemusí oslovit každého - jistá část lidí má kupříkladu z mně neznámého důvodu problém s mluvenou italštinou - ale osobně ho považuji za nestárnoucí klasiku, která s lety zraje jako víno a neztrácí nic na své výjimečné zábavnosti. O kvalitách tohoto filmu také velmi dobře ve svém komentáři píše Sportovec. (18.11.2019)