Norské dřevo

Norské dřevo je určeno především znalcům knižní předlohy, kteří se sice neubrání rozpakům, ale nakonec uznají, že i přes všechny neduhy to prostě líp zfilmovat nešlo. Murakamiho dílo je přeci jen až moc určené papírovým stránkám. Neznalým knihy nebo japonské mentality pak v kině hrozí, že se ocitnou na podivném erotickém dramatu s dokumentárními záběry nádherné japonské přírody. Více v mé skromné recenzi (17.03.2011)

Film norské drevo trpí jednou jedinou vecou a tou je úspešná knižná predloha. Horšie je to práve u tých, ktorý knihu čítali skôr ako videli film. Vedia v čom si ich kniha a príbeh získali natoľko, že sa rozhodli dokúpiť si aj iné Murakamiho knihy. Tran ale nie je režisér, ktorý by bol fušer. Jeho intímne a minimalistické príbehy si ma dokázali získať svojou pomalosťou a charakterovou vypracovanosťou. Jeho práca z postavami a prostredím je natoľko premyslená, že vytvára jeho filmom isté osobité čaro. Norské drevo je jeden z tých príbehov. Krásne prostredie, dômyselne prepracované charaktery, pospájané do príbehu o láske a túžbe a o bolesti. Film nám ponúka krásne obrazy, dômyselne koncipované scény – ranný rozhovor na lúke, alebo zoznámenie s Midori, a pritom neskĺzava do samoúčelnosti. Vtipné je, že film a kniha vytvárajú úplne rozdielne pocity. Aspoň v mojom prípade to tak bolo. Film na mňa pôsobil viacej poeticky, ako kniha, ktorá zase dokázala zanechať silný dojem práve tým s akou ľahkosťou rozprávala o ťažkých veciach. Film nie je zlou ukážkou filmárstva. V rámci Tranovho štýlu je to znova posun iným smerom. Ale pre tých, ktorý knihu zbožňujú, je to zbytočný film, hlavne preto, pretože niektoré príbehy naozaj nie je nutno sfilmovávať. (12.06.2011)

Problém je hlavně u scénáře. Anh Hung Tran - scénárista a režisér v jedné osobě - evidentně spoléhá na to, že divák bude znalý Murakamiho předlohy, a tak dost podstatných okamžiků ve scénáři vynechal. Není to jenom o zásadních dějových informacích, ale chybí především informace o jednotlivých postavách. Tóru je ve filmu nejživotnější a nejlépe napsaná postava. A na to, že jsem jeho chování chápal, měl velký vliv jeho představitel Kenichi Matsuyama. Když už jsme u fyzických zjevů postav, tak tady měl Ang Hung Tranh velmi šťastnou volbu, především u již zmíněněného Matsuyamy, tak hlavně u Rinko Kikuchi (Babel). Takhle jsem si Naoko představoval. Chybí tam hlavně zásadní moment z knihy, Reičin flashback. Scéna, ve které Reiko Tóruemu vypráví svůj vlastní životní příběh a v knize zabírá docela dosti místa. Ve filmu je pouze jeden moment, kdy se Tóru zeptá Reiko na manžela a dcerku. Čtenáři knihy vědí, nečtenářům ukázal Anh Hung Tran prostředníček. Abych ale jenom nehanil. Technická stránka je rozhodně plus. Kamera je nádherná a malebná a za pozornost stojí i výteční herci. Je velká škoda, že film, který měl tak OBROVSKÝ potenciál, narazí na slabý scénář. Napsat ho sám Murakami (podobně jako John Irving adaptoval vlastní Pravidla moštárny), bylo by to nezapomenutelné dílo. Takhle zůstane jen výborný soundtrack. (14.02.2011)

Docela chápu že se Anh Hung Tran snažil přenést onu tajemně melancholickou náladu z Murakamiho předlohy i na plátno. Docela i tím pádem chápu jeho dlouhé záběry, detaily - makra a jíne zpomalování. Bohužel pro něj a hlavně pro diváky to prostě nefunguje. Film se sice tváří zhruba tak jak vyznívala kniha, ale nefunguje kompaktně, nefunguje tady děj, ta atmosféra jednoduše nemá do čeho zapadnout. Výslednkem tak jsou možná pěkné a zajímavé obrázky, kterými to ale končí. No a když je takových obrázku na 133 minut tak je jasné, že se diváci budou nudit. Včetně mě. Škoda, hodně jsem se těšil. Nečíst knihu tak jdu možná na tři hvězdy, takhle dvě. Ale když se ke mě vrátíš, vybereš si jen mě, slibuješ? (15.04.2011)

Moja prvá prečítaná kniha od Murakamiho. Kniha sa mi páčila, tak som bola zvedavá na film. Počas filmu ma napadalo jedine jedno výstižné slovíčko - awkward. Filmové spracovanie vo mne nič nezanechalo, v čom práve exceluje kniha. Kľúčové scény mi pripadali nútené, a takže ťažko som im mohla veriť. Žáner "komédia" by tomu svedčil viac. Keby som knihu nečítala, určite by som si z filmu odniesla viac, no stále, typický b-čkový film. (16.12.2013)