Mekura no Oiči: Džigoku hada

Oichi okusí rodinný život s poněkud naivním vesničanem, ale zavčasu zjistí co je jejím pravým posláním, opět oblékne své rudé kimono a vrátí se, aby bojovala na straně slabých a utlačovaných. V tomto dílu dostane více prostoru hlavně její úhlavní protivnice Oen vyzbrojená bičem z lidských vlasů, (až nejaponsky nádherná Kikko Matsuoka), jinak je ale i tento díl poněkud přeplácán postavami, jejichž identifikace trochu komplikuje jinak poměrně jednoduchý děj (scény s Okyo, které tvoří dějově zcela slepou linii, nevytváří ani žádnou zápletku a nemají žádný vliv na dějovou linii hlavní). I zde ale herecký výkon Yoko Matsuyamy v některých momentech nemá daleko k nechtěné grotesce (např. s patosem pronášená replika o šťastném manželském životě), co mě však velice mile překvapilo je závěrečná bojová scéna Oichi s celou tlupou členů jakuzy. Zpomalené záběry, souboj stylizovaný do podoby divadelního kusu hraného na tmavém pozadí osvícený rudým světlem. Pokud jsem váhal mezi třemi až čtyřmi *, hodnotím, díky těmto záběrům, čtyřmi *. (24.11.2013)

Tento díl se mi oproti prvnímu dílu líbil mnohem méně. Slepá bojovnice Oichi v něm skoro vůbec nebojuje a to je kámen úrazu. Film se snaží o filosofování nad jejím osudem, tím pádem sledujeme její dost špatný herecký výkon (tedy herečky Yoko Matsuyamy ...) a meč sviští vzduchem opravdu velice "úsporně". A to je prostě základní kámen úrazu oproti dílu prvnímu Mekurano Oichi midaregasa/Watch Out, Crimson Bat!, který byl jedna velká samurajská megařežba a padly v ní stovky nepřátel v dechberoucích choreografických bojových orgiích. Zde se Oichi stále jen potýká s jednou musím uznat opravdu krásnou zápornou hrdinkou, která kolem sebe švihá bičem. Vysekne jí během minuty tři nájemné zabijáky a pak pověsí "meč na hřebíček" a v domku se věnuje domácnosti ... Jenže bandité nedají pokoj a tak nakonec v posledních 10 minutách filmu Oichi nakráčí zdrcená svým osudem mezi nepřátele a opět v úžasných a neuvěřitelně dokonalých bojových scénách odrovná dobrou padesátku nepřátel... Jenže to mi opravdu k velké spokojenosti nestačilo, protože ten film je dobrý hlavně díky akci a soubojům, proti známým samurajským legendám se nemůže v konkurenci postavit. I tak ale musím pochválit úžasnou atmosféru a výtvarnou stránku filmu, objevivší se krev cákající z nepřátel a umělecký závěr Oichiho řádění s mečem, kdy se obraz změní do modra a ruda a skončí ve zběsilých střizích jednotlivých výpadů mečem - zajímavé ... (05.10.2009)