poster

No Impact Man: The Documentary

Dokumentární

USA, 2009, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • showxman
    ***

    Klobouk dolů před takovou iniciativou, kdy ze svého života náhle vypustíte umělé světlo, toaletní papír nebo třeba maso a vlastně vše, co nás pojí ke kultu konzumní společnosti, a tím spíše, že se pro tak radikální experiment rozhodnete v betonové džungli, osídlené milióny lidí nemající nejmenší tušení o dopadu jejich vlastního jednání na životní prostředí. Vážím si toho, že snímek jako je tento vůbec vznikl a jsem přesvědčen, že by si zasloužil mnohem kvalitnější filmové zpracování.(3.2.2012)

  • Matty
    ***

    Ne úplně chápu Colinovo rozhodnutí. Neměl jsem dojem, že by vycházelo z jeho vnitřního přesvědčení. Když ze svého života pouze odstraníte některé věci, aniž byste změnili své uvažování o světě, nic se nezmění. Rád bych třeba věděl, co projektu předcházelo. K podobně radikálnímu kroku se člověk nerozhodne ze dne na den. Problematická je všechna mediální propagace (solární panel hlavně kvůli blogování), bez které by na druhou stranu nemělo Colinovo počínání většího smysl. Samozřejmě se již nedozvíme, kolik nám bylo zatajeno. Kolikrát manželé ve skutečnosti porušili svá pravidla, kolik mezi sebou měli vážnějších konfliktů a jestli jejich dcera skutečně nesla „vysazení drog“ tak pohodově, jak prozrazuje sestříhaný materiál. Prostě za tím cítím víc manipulace než upřímnosti, i když se mi ten nápad celkově zamlouvá. 65%(21.9.2010)

  • Zik2
    **

    „Skrz díru tvého pláště vidím tvoji ješitnost.“ Myslel jem, že to bude dokument o přírodě, a zatím to je exhibice jedné dost nudné newyorské rodinky, z níž asi vůbec nejhorší je manželka, ničím výjimečná čtyřicetiletá žena, která ráda na kameru vypráví, jak hrozně je závislá na nakupování oblečení a koukání na televizi. Cokoliv, co hlavní protagonista dělá, neodůvodňuje ani tak tvrdými fakty, jako svými pocity („Recyklace plastů není tak dobrá, jak všichni říkají.“). Mnoho věcí je nelogických (rodina odmítá jezdit metrem, protože zanechává ekologickou stopu, zato vlakem jezdí), zcela nulového vlivu na životní prostředí se stejně nelze vyvarovat (voda, topení, provoz serveru, na kterém hostují svůj blog...). A pokud léta předtím žili tak, jak říkají (naplní velkou popelnici za čtyři dny!), je jeden rok s téměř nulovým vlivem jen vylepšení průměru. Troufnu si říct, že já jsem člověk ekologičtějí, ale netrpím potřebou to všem ukazovat na plátně. Dokumenty jako Food, Inc., Earthlings, Unconvenient Truth atp. jsou podle mě o dost užitečnější.(5.6.2013)

  • metylovice
    ****

    Téma omezení závislosti člověka na konzumním životě mě zajímá už dlouho. Navíc mě zajímalo, jak se s tím ten chlapík popere a jestli nebude jen opakovat to, co nám servírují komerční média za správné. Film má kromě ekologických myšlenek také prvky reality show, kdy je do zkoumání zahrnuta celá rodina. Každá z postav má svůj vlastní přístup. Zatímco „on" to bere jako možnost něco zjistit a dokázat, „ona" to bere jako velké omezení svého života a časem i jako velké obohacení života a malá dcerka to bere jako hru. Nenápadný soused se zahrádkou pak v závěru pronese krásnou myšlenku, která ukazuje, že proces není u konce. Každopádně je vidět, že svět se od roku 2009 někam v této oblasti posunul a s některými zásadami lze výslovně souhlasit a některé jsou přehnané. Za mne hodnotím známkou 4.(18.7.2013)

  • danliofer
    *****

    Film vidím cca 8 let po jeho vzniku a dost by mě zajímalo, jak si teď ona rodinka stojí. Z ostatních komentářů mi tak nějak vyplývá, jako by jejich pisatelé neposlouchali samotné protagonisty filmu. Ani jeden z členů rodiny si nečinil právo na nejobjektivnější náhled na celou problematiku. Během celého filmu samotný autor zdůrazňoval, že je to jeho vlastní cesta. A proč ne. Každý si k této změně životního stylu může dojít skrze různé vlastní lapsy a kolapsy, a to, že o tom natočí film, proč ne... Každý člověk si v tom může najít to své. A kdybychom všichni udělali aspoň jednu věc z toho, co udělala ta rodinka, budou to aspoň malé krůčky k těm podstatnějším, které snad jednou dovedou celý systém k udržitelnosti. I to, že autor začal sám spíše z vlastních experimentálních důvodů bez hlubší motivace, nevidím na škodu, protože během celého filmu je čím dál tím jasnější, že se k oné hloubce nějak prokousává. A jeho žena též. Takže film lze spíše považovat za osobní sondu do života jedné rodiny, která se pokusila změnit své zažité životní stereotypy, a to s otevřeným koncem...(22.1.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace