Ninas resa
Nina's Journey
Obsahy(1)
Skutečný příběh Niny Einhornové, od jejího dětství v Polsku v roce 1930 až do smrti ve Švédsku. Bolestivě silný příběh záchrany mladé Niny a její rodiny, během Židovského a Polského povstání. Film začíná v bytě v polské Lodži, kde se Nina a její matka chystají na cestu do Ameriky. Končí ve stejném bytě, kam se po devíti letech vrací z Varšavy. V roce 1940 byly totiž nalákány k útěku z Lodžské ghetta v naději na útěk. Místo toho ale skončily ve varšavském ghettu. O mnoho horším, kde skoro nikdo nepřežil. (DVD Edice)
(více)Recenze (21)
Nerozumiem kritike poniektorých ľudí na tento film.Mne osobne sa spracovanie veľmi páčilo a je to jeden z najlepších hraných dokumetov čo som videla.To ani nevravím o silnom príbehu Niny,ktorá prežila besnenie 2.svetovej vojny.Nejde tu predsa o film ako taký,ale o realitu a nezmyselnosť vojny.A argument,že film neprináša nič nové je tiež od veci,lebo každý film o vojne,ktorá stála miliony ľudských životov je potrebne stále pripomínať v akejkoľvek podobe a opakovane.5* ()
"Rodinný" švédsko-polský televizní film, jehož režisérka je současně dcerou hlavní hrdinky (narodila se r. 1954, má ještě bratra Stefana) střídmou, dokumentární formou, doprovozenou matčinými vstupy, přibližuje jeden z mnoha tragických příběhů, spjatých s tragédií polských Židů. Důraz, položený na příběh, a oproštěný od snahy o nalézání nových zdůvodnění všeho druhu, je zřejmou sílou i možnou slabinou zvoleného způsobu vyprávění - či - chcete-li - poetiky. Ano, film kromě vlastního příběhu opravdu nepřináší "nic nového". Jak by to ale bylo možné - takřka sedmdesát let po válce, je další otázkou - tak trochu "otázkou pro otázku", tedy značně samoúčelnou věcí. Chceme-li hledat paralelu pro tento způsob podání, nalezneme ji v jiné - tentokrát výhradně literární předloze, jejíž autorka se konce války nedožila. Je jí slavný deník Anne Frankové. Zfilmován či "ztelevizněn" s výjimkou podmínečného happyendu by nabídl obraz podobný tomu, který nabídla švédská režisérka. Je to mnoho nebo málo? Jedno je jisté: přesných, obtížně věcně vyvratitelných událostí a zpráv tohoto typu o zločinech, které s sebou přinesl nacistický německý režim, nebude nikdy dost. Filmů, o jejichž kvalitě lze oprávněně pochybovat, je vždy víc než dost. Při porovnávání zážitků, které s sebou relativně nová díla přinášejí, je to okolnost, kterou by každý z nás měl mít na paměti. ()
Varšavské ghetto není dramatický film, ale "ilustrované interview" - rozuměj "hraný dokument". V prvních, předválečných chvílích líčících rodinnou idylku působí značně roztříštěným dojmem, hrané vsuvky jsou kýčovité a krom jakési základny v podobě poznání (vcelku mělkého) "účinkujících", neposkytuje víceméně nic. Válečné útrapy, ale i dni válečné všední pak předkládá sice stejně "levně televizně inscenační" formou, dění však ztrácí na útržkovitosti a jeho "kauzální propojení" silněji připoutává diváckou pozornost. Film představuje kompromis mezi dokumentaristicky popisnou přesností a emotivním hraným filmem. Na příběhu jedné ženy a její rodiny, dokresluje "obrázek o holocaustu" těm, kteří o něm již něco vědí, ale zároveň nevědí moc. ()
Tak já nevím, člověk aby se Varšavské ghetto pomalu bál pustit, když čte všechny ty zklamané komentáře. Docela nechápu, co mnohým tak vadilo. Na hraný dokument byly herecké výkony slušné, příběh jak jinak nepříjemný a skličující. Tento film nebyl vyloženě šokující a brutální, prostě zaznamenal velmi smutný příběh jedné židovské rodiny a nemyslím si, že měl někdy ambice konkurovat Pianistovi... ()
Skutočný príbeh jednej poľskej židovskej rodiny z Lodže, ktorá väčšinu vojnových rokov prežila vo veľkom Varšavskom ghette podaný divákovi formou hraného dokumentu prekladaného reálnymi historickými zábermi a autentickou výpoveďou jedinej preživšej. Dokument spracováva interesantnú tému zaobchádzania a vyhladzovania poľských židovských rodín v Treblinke až po Varšavské povstanie (1. augusta 1944). Bohužiaľ slabšie spracovanie zaujímavej témy u mňa dáva 3*. ()
Reklama