Obsahy(1)
Dokumentární film natočený v průběhu eskalace bojů v Demokratické republice Kongo v listopadu 2008 ukazuje dramatické příběhy tamních žen a dětí. Přes deset let se východní Kongo ocitá uprostřed válečného běsnění. Několik generací nezná nic než válku a násilí. Příčinou neštěstí země je paradoxně její bohatství - zejména zásoby coltanu, nerostu, bez něhož se dnes neobejde žádný mobilní telefon ani notebook. Jde o obrovský byznys, do něhož je zapojena i řada mezinárodních společností. Coltanový byznys roztáčí v Kongu spirálu smrti, z níž není úniku. Výsledkem jsou statisíce znásilněných žen a dětí, znásilnění se v pralesích východního Konga stalo masovou zbraní. Snímek popisuje cestu dvou českých novinářek - Lenky Klicperové a Olgy Šilhové, které se vydaly do zapadlých vesnic oblasti Bunyakiri, kterou ovládají Hutuové. Ti, kteří před 15 lety utopili v krvi sousední Rwandu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Šílené, měla jsem slzy v očích. Tento dokument pravděpodobně nezmění zavrženíhodný přístup konžských mužů jejichž manželky či dcery byly obětí znásilnění, ani nezmění chování (nejen) českého zákazníka, který "potřebuje" nový telefon každý rok, ale vybízí alespoň k zamyšlení a otevírá debatu o věcech, o kterých se moc nemluví. Zpracování není žádná sláva, ale chápu, že by sehnat peníze na dokument ukazující tak šílené věci, které jsou ve spojitosti se surovinami potřebnými do veškeré chytré elektroniky, není vůbec snadné. S navazující tématikou doporučuji dokument Krev v mobilech - http://www.csfd.cz/film/292876-krev-v-mobilech/ ()
Drsná realita Konga. Drsná realita jedné z mnoha zemí, která žije na okraji lidské normality. Povinnost pro pozorovatele dokumentů a reportáží, kteří rádi práci českých rukou. Záběry neuchvátí žádnou nádhernou krajinou, taky to není Baraka, ale ochromí Vás krutými výpověďmi a příběhy místních lidí.. informacemi jak je to s ženami ve střední Africe. O tom co tam zažívají, budu ještě dlouho přemýšlet. BTW >> Respekt Člověku v tísní. Jako jediná humanitární organizace na světě pracovala (nevím jestli i nyní) tak hluboko v konfliktní zóně Konga. ()
Nesmírně cenná výpovědní hodnota - zdrcující je, že tam jsou naprosto všichni chlapi bez jakýchkoliv citů (znásilňovači i oficiální manželé), což nemůže být dáno lidskou přirozeností, ale jedině normami a zvyklostmi, které jsou tam nastaveny. Nevěřím, že to někdo může změnit - musela by se změnit celá společnost. Pět hvězd Lence Klicperové a dalším holkám za odvahu se tam vydat. Ostatní parametry jsou (filmařsky) nehodnotitelné, a v tomto případě nejsou ani důležité. ()
Silný námět, zpracování pokulhává. „Před našima očima znásilnili naše ženy. I moje žena byla znásilněna. Viděl jsem, co se ji stalo, a proto s ní žít nemůžu...už jsem si našel druhou ženu a ta první se o sebe musí postarat sama. Kdyby se to stalo moji dceři, vyhnal bych ji taky. Nemohl bych za ní dostat zaplaceno od budoucího manžela. Znásilněná žena je pro mě nepotřebná.“…“Je mi znásilněných žen líto, ale co můžu dělat? Lidé by si mysleli, že nejsem muž, kdybych si u sebe nechal svou ženu, když byla znásilněná. Lidé by si na mě ukazovali, že Willbeho žena spala s jinými muži. Je tady jasně dáno Biblí, žena má spát jen s jedním mužem. Že si svůj úděl nevybrala? To nikoho nezajímá. Nikoho nezajímá, že se nenechala dobrovolně znásilnit...je to rozbitá věc(!!!), kterou nikdo nechce a která musí z vesnice pryč.“ Dokument má zásluhu už jen proto, že mluví o věcech, které "vyspělý svět" řešit nechce a zavírá oči před problémy, ale příště více profesionality. ()
Během vyprávění mi tekly slzy po tvářích. Bezprostředně po shlédnutí jsem hrozně chtěla něco říct, ale došly mi slova... Vždycky jsem jen zakroutila hlavou a nadechla se ... a pak ... zase vydechla. Hodnotit? Jak? A proč? Pokud u mého hodnocení tohoto snímku vidíte 5 hvězdiček, není to za kameru, není to za režii, je to jen za to, že tento dokument vznikl! Člověk zapomíná na zlo, když ho nemá před očima... Znám spoustu lidí, kteří by okamžitě přepnuli program, aby se nemuseli na tato svědectví dívat. Nevím, jestli k něčemu je, když jsem se na ně podívala já. Minimálně si víc vážím toho, kde žiji a připomněla jsem si, že je naprostá většina našich problémů malicherná a zbytečná... ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama