Slzy Konga

Netušil jsem, že cena života v Kongu je až tak hluboko za výnosným byznysem. Postoj tvůrců a jeho soucítění jsou v dokumentaristickém snímku jasné. O čemž svědčí i snaha natočit tragiku novodobé historie Konga bez příkras. Snímek se soustřeďuje především na těžký úděl žen a utrpení dětí. Při sledovaní filmu Slzy Konga, jsem si uvědomil kdesi na začátku filmu, že se dívám do očí skutečným obětem, v nichž je strach a bolest, kteří hledí do kamery skoro bez naděje, že se něco u nich k lepšímu změní. Jak vidět, je stále mnoho míst, které ilustrují neuvěřitelné hrůzy lidstva. Autorům filmu patří můj velký obdiv za to, že našli odvahu natočit a obnažit sdělnou filmovou formou strašné věci, které se zadírají pod kůži. Přimělo mne to přemýšlet, jak je vůbec možné, že se to děje, a že není, kdo by pomohl. Co říci na závěr? V čem je hlavní smysl tohoto snímku, který není spekulativní či nevěrohodný. Především v tom, že je nápomocen řadou informací a svědeckých faktů, který dává diváku jedinečnou představivost o skutečném dění v Kongu. (17.10.2010)

Během vyprávění mi tekly slzy po tvářích. Bezprostředně po shlédnutí jsem hrozně chtěla něco říct, ale došly mi slova... Vždycky jsem jen zakroutila hlavou a nadechla se ... a pak ... zase vydechla. Hodnotit? Jak? A proč? Pokud u mého hodnocení tohoto snímku vidíte 5 hvězdiček, není to za kameru, není to za režii, je to jen za to, že tento dokument vznikl! Člověk zapomíná na zlo, když ho nemá před očima... Znám spoustu lidí, kteří by okamžitě přepnuli program, aby se nemuseli na tato svědectví dívat. Nevím, jestli k něčemu je, když jsem se na ně podívala já. Minimálně si víc vážím toho, kde žiji a připomněla jsem si, že je naprostá většina našich problémů malicherná a zbytečná... (07.03.2011)

Tvůrci si vzali na paškál nesmírně citlivé a nesmírně aktuální téma. Je neuvěřitelné, kam až jsou lidé ochotní zajít pro bussines. Dokument se především zaměřil na téma asi nejsilnější, a to znásilňování. Ostatní bylo pouze zmíněno. Průměrně zpracovaný dokument o životě v Kongu. Na tvůrcích bylo vidět, že je jejich práce skutečně velmi baví, ale pro oko diváka to chtělo ještě kvalitnější zpracování. Takhle je to za solidní * * *. Buďme rádi za to, kde žijeme. (23.01.2011)

Možná si někdo řekne (a pár takových znám), že mentalita afrických černochů je jinde než menalita evropanů...chtěla bych nastínit myšlenku, která se mi (v té souvislosti) projikovala do mysli během celého dokumentu (BERTE PŘI TOM PROSÍM V POTAZ, ŽE SE MĚ TENTO DOKUMENT HLUBOCE DOTKL A ŽE JSEM HO PROŽÍVALA OPRAVDU SILNĚ A EMOTIVNĚ) - tak asi takhle nějak podobně si Američané v druhé světové válce četli v novinách o tom, jak tady v Evropě nacisti dělají něco jako plynování Židů v koncentračních táborech....kolik z nich si po přečtení něčeho takového řeklo, to je blbost, takhle to určitě není, nebo jo to holt k válce patří, nebo určitě to není tak žhavé, jak to vypadá apod. Jsme stejní jako oni...Koukneme se na dokument v televizi, zaslzíme, uvěříme a vypneme...Svět nejde dopředu, svět se točí ve spirále a já mám takový zvláštní smutný pocit, že nejsme dvakrát lepší než ti, co ony hrůznosti těm africkým ženám páchají - my se na to koukáme a říkáme si u toho - no jo, ale co my s tím?? Já si to říkám taky... (25.01.2011)

Drsná realita Konga. Drsná realita jedné z mnoha zemí, která žije na okraji lidské normality. Povinnost pro pozorovatele dokumentů a reportáží, kteří rádi práci českých rukou. Záběry neuchvátí žádnou nádhernou krajinou, taky to není Baraka, ale ochromí Vás krutými výpověďmi a příběhy místních lidí.. informacemi jak je to s ženami ve střední Africe. O tom co tam zažívají, budu ještě dlouho přemýšlet. BTW >> Respekt Člověku v tísní. Jako jediná humanitární organizace na světě pracovala (nevím jestli i nyní) tak hluboko v konfliktní zóně Konga. (26.01.2011)