Režie:
Vimukthi JayasundaraScénář:
Vimukthi JayasundaraKamera:
Channa DeshapriyaHudba:
Lakshman Joseph de SaramHrají:
Thusitha Laknath, Kaushalaya Fernando, Lu Huang, Joe Abeywickrama, W. Jayasiri, Chaminda Sampath JayaweeraObsahy(1)
Film je fascinujúcim, vizionárskym a enigmatickým prepracovaním politických tém, ktorými sa režisér inšpiroval už pri svojom prvom filme. Jayasundara opäť ukazuje, vo skvelej vizualizácii a bohatým, efektným zvukovým dizajnom, smutný stav a zmätok, v ktorom sa nachádza jeho krajina po desaťročiach vojny. Vo vysoko metaforickom príbehu mladý muž doslova spadne z neba do problémových útrob krajiny rozorvanej neutíchajúcim povstaním. Kto je to? Reinkarnované božstvo? Padlý anjel? Alebo len jednoducho mladý nevinný muž, uviaznutý v bludisku stále sa opakujúceho šialenstva a hrôz vojnového stavu? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Pro film je klíčová scéna rozpravy mezi dvěma rybáři, která se otevřeně přiznává k inspiraci ústně předávanou legendou o princi ukrytém v kmeni stromu a zároveň vyzývá diváka, aby na vyprávění příběhu (resp. jeho možných výkladech a aktualizacích) aktivně spolupracoval. Ústně předávané příběhy přeci nemají pevnou strukturu a mohou být kdykoli a kýmkoli měněny, rozšiřovány a reinterpretovány. Tato skutečnost Mezi dvěma světy poznamenává zejména neustálými změnami v tempu a vyjadřovaných emocích či volným přeskakováním mezi časovými rovinami a vrstvením různých fikčních realit. Kamera se tentokrát nebrání pohybu a jednotlivé scény se vyznačují podstatně složitější inscenací, než byla k vidění v Jayasundarově debutu. Jakkoli je nelehké film výstižně popsat, skrývá se v něm mimořádný pocitový zážitek, koncentrovaný zejména do scén jako je hromadné ničení televizních obrazovek, „tanec“ s vědry či výjev, při němž hlavní hlavní hrdina jakoby spatřuje personifikace různých aspektů vlastní povahy. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Vimukthi Jayasundara, odchovanec francouzské artové kultury, se po předchozí minimalistické reflexi srílanské občanské války Opuštěná země (2005), za níž získal v Cannes Zlatou kameru pro nejlepšího debutanta, pustil do vizuálně, narativně a významově nasyceného, takřka surrealistického filmu-skládanky, jehož jednotlivé dílky roztroušené v ostrých polích, bouřících vodách a členitých pahorkatinách ostrovní divočiny není příliš lehké systematicky složit v jedno a tak obraz nabízí spíše radikálně smyslový souboj kontrastů, temporytmické hry a imaginativně bohaté struktury. Tak jako průnik fantaziemi mladého autora započíná náhlý vpád vlasatého syna nebes v oranžové košili z nadmořských oblaků a symboly vršících se epizod předznamenávají, komentují a mámivě vykládají tradované historky (vyprávění rybářů o princi, jenž se ukrýval v kmeni stromu) proplouvají svobodným způsobem i podmanivé sekvence natáčené v intuitivním tvůrčím transu, v souznění s dunivou, hutnou atmosférou děsuplného ráje. Přes enigmatický, snový ráz však lze metaforické dílo číst jako další, pocitový obtisk válečného chaosu, v němž jsou výjevy městské vzpoury (hromadné ničení televizních obrazovek) či venkovských soubojů a šílenství více či nepřímo konkrétní a zneklidňující. ()
Druhá a zřejmě poslední šance, kterou jsem Jayasundarovi dal. ()
LFŠ 2012: Já ani nevím, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Jestli se mi to zdálo, nebo jsem byl vzhůru a jestli jsem to viděl, nebo se na to teprv podívám. ()
Vimukthi to sází pěkně "zostra" jak mu přijde záběr po ruku. Se scénářem se - jak sám přiznal - nijak zvlášť nezalamoval a prostě točil - minulost, přítomnost, budoucnost, pravděpodobnost, nepravděpodobnost....žádnou logiku filmové záběry nemají a ani se tam- jak režisér dodal - žádná logika nevyskytuje:). ()