Kasi az gorbehaye irani khabar nadareh
Obsahy(1)
V centru dění stojí dvojice mladých Íránců – dívka Negar a její kamarád a kolega z kapely Ashkan. Za doprovodu obchodníka z černého trhu Nadera, jenž se vyzná v teheránském hudebním undergroundu, procházejí jeho zákoutími s cílem najít parťáky do indie-rockové skupiny a odehrát svůj první (a zároveň poslední) koncert. (Letní filmová škola)
Videa (1)
Recenze (16)
Film z prostředí íránského hudebního undergroundu k mému překvapení utíkal velice rychle... a nevadilo by mi, ani kdyby pokračoval dále a Ghobadi ho neutnul tak náhle depresivním koncem. Polodokumentární kamera mě okamžitě vtáhla do pozoruhodného dění v cizí kultuře, byl to zážitek se dívat na zapáleně snaživé počínání mladé amatérské kapely, snící navzdory přísnému režimů plného zákazu kolem o velkém vystoupení. Ilegálně, proti vůli oficiálních orgánů natáčený autorský film s kritickým apelem a prezentací jinakosti mi zpětně svým poselstvím, výpovědí a zároveň uměleckou osobitostí vzdáleně evokuje tu naší „trezorovou“ kinematografii 60. let. Na jedné straně mě zde nemile zaráží tíha totalitního režimu, jaká některé země dokáže v tak silné míře stíhat dodnes, na druhé musím vyseknout o to větší poklonu režisérovi i spolupracujícím tvůrcům takového filmového projektu. Pro mě doslova nevšední umělecký výlet, s působivě zachycenou prohlídkou různých koutů íránských reálií, dostatečným vykřeslením tamnějších poměrů v pozadí, a hlavně spoustou netuctové muziky různých žánrů, které zde zazní, od písně s dětským sborem, přes blues, gospel až po rock nebo rap, což dělá snímek taky velmi pozoruhodným. "Perské kočky" byly vlastně úplně odlišným filmem, než na jaké jsem byl doposud od Íránců (např. Abbase Kiarostamiho) zvyklý, ale jsou zároveň dalším důvodem, proč mám poslední dobou íránskou kinematografii tolik v oblibě. Jsem velice rád, že se mi snímek podařilo sehnat a vidět. [85%] ()
Výbornej snímek, kterej nemá obdoby. Polodokumentární snímek, kterej mě fakt dostal! Iránský filmy mám ráda, a tenhle je tak přirozeně nenuceně originální:)protkanej písničkama iránskejch hudebníků všech žánrů. Ten rap neměl chybu! Samotná skupina Take it easy hospital žije v exilu v Londýně. Jejich pilotní song Human Jungle má příznačný název. Film ukazuje těžkosti v žití nejen hudebníků v zemi s islámsko-diktátorskou vládou. To se špinavostí psa mě šokovalo. Obdiv má režisér, pro kterého nebylo lehké takový film natočit, obzvlášť, když ho točil načerno. ()
Hrozně zvláštní film. Nám už to tak nepřijde, ale zkusit v Íránu založit kapelu á la Beatles, mít tam dokonce holku a ještě dokonce chtít jet se svými písničkami na nějaký festival mimo Írán, může být složitější, jak na Kubě hlásat kapitalismus. Už jenom to samotné, a věřím, že autentické, prostředí, kde kapela zkouší a hraje, je něco naprosto neuvěřitelného. Kombinace moderní hudby a původní íránské zní také velmi zajímavě. Někdy je dobré si připomenout, že ne všude mohou lidé dělat, co se jim zalíbí. Jen škoda toho konce - alespoň z mého pohledu - happy endy mám radši. ()
NA VLNÁCH ÍRÁNSKÉHO INDIE-ROCKU__Zlomový film Ghobadiho kariéry - natočený ilegálně (režisér byl nucen odejít do exilu), tematizující v Íránu řadou zákazů opředený hudební svět, otevřeně kritizující zdejší cenzuru vztahující se na západní hudební žánry, ženský zpěv či pouhou prezentaci hudebních nástrojů filmovým médiem. Odvážné a pro mnohého západního diváka vskutku zarážející. ()
Najväčšia finesa tohto filmu spočíva v tom, že nás dokáže vedomostne, kultúrne a ľudsky obohatiť oveľa viac ako akýkoľvek dokument o útrapách režimu a zároveň nás na konci svojho minimálneho naratívu dokáže priviesť k zimomriavkam, hoci fikčný svet bol masívne upozaďovaný v prospech dokumentárnej stránky tohto filmu. Skrátka skvelá kombinácia dokumentu a fikčného filmu. ()
Galerie (20)
Photo © IFC Films
Zajímavosti (3)
- Dokumentárně laděný snímek klipového charakteru, v němž vystupují reální hudebníci, vznikal ilegálně. Natáčení trvalo jen sedmnáct dnů a výsledek nebyl a za stávajících společensko-politických podmínek v Íránu ani nikdy nebude uveden v domácí oficiální distribuci. Účinkující hudebníci i režisér riskovali natolik, že po natáčení museli rodnou zemi opustit. (Zdroj: Letní filmová škola)
- „Když jsem chodíval a poslouchal hudbu undergroundu, často jsem v těchto zapadlých místech vídával kočky a psy. Napadlo mě, že ani kočky nejsou svobodné, aby se volně potulovaly ulicemi, a že undergroundoví muzikanti jsou jako ony. A přesto jsou perské kočky ve světě vysoce ceněné, stejně jako my, íránští režiséři.“ Tak okomentoval svůj pátý celovečerní film Bahmán Ghobádí, velký milovník hudby, jenž opakovaně konstatoval, že kdyby se nestal filmařem, věnoval by se právě muzice. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Titul Nikdo nic neví o perských kočkách vznikl jako odvážná sonda do tabuizované scény íránského hudebního undergroundu s cílem poukázat na její jinakost (ve smyslu míry ohrožení) oproti ostatním zemím. Hudba jako taková je totiž v Íránu spojena s řadou zákazů – kromě sólového ženského zpěvu jsou zde například nepřípustné západní hudební žánry. A právě jazz, blues, rock, metal, hip-hop či taneční hudba dostávají v Ghobádího filmu klíčový prostor. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama