Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
"V Osvětimi mi jeden rabín ukradl krajíček chleba. Do dneška jsem mu to neodpustil." Tak to je jedna z Lustigových (ne)veselých příhod z koncentračního lágru, jejichž vyprávění mi poněkud připomínalo domácí video. Alespoň jsem si mohl z pohodlí příjemně vyhřáté místnosti prohlédnout dnešní podobu smutných míst, která v civilizovaném světě nikdy neměla vzniknout, ale jestli jsem udělal dobře, tak to vážně nevím. ()
Jakkoli může být Arnošt Lustig oceňovaný spisovatel a uznávaná osobnost pro to, co vše za války prožil, tenhle podprůměrný dokument zachránit nedokáže. Celý snímek je pojat jako domácí video rodiny Lustigových z výletu po "fotrových nejoblíbenějších koncentrácích". Což je fakt nezáživné, jakkoli ty příběhy samy o sobě zajímavé být mohou... 30% ()
Lustig autenticky a sugestivně vzpomíná na nejčernější období lidských dějin. Bavil mě jeho projev, který není jako když posloucháte historika, ale velmi osobní a zároveň neučesaný. Všechno ostatní bylo špatně. Jeho syn na sebe, ať už záměrně nebo ne, velmi strhává pozornost a nepůsobí jako průvodce, nýbrž jako přicmrndávač a trochu parazit, který odsává atmosféru. O jeho vnukovi s indickými kořeny těžko mluvit. Třeba jednou projde sebereflexí a zhodnotí své vystoupení v dokumentu kriticky, ale dojem, který zanechal je otřesný. Naštěstí s tím jak se dokument chýlil ke konci byla jeho role upozaděna, ale některé otázky byly opravdu na facku přesně jak řekl Arnošt Lustig. ()
Lekce optimismu...Obsah mě pohltil natolik, že nemůžu hodnotit kvality dokumentu. I když, to že člověka pohltí obsah je pro jakékoli dílo docela dobré vysvědčení, ne? Divím se nízkému hodnocení a komentářům některých uživatelů, kteří snad panu Lustigovi ani nevěří, že to všechno prožil, když o tom může jen tak mluvit. Pořád mi to připadá lepší, než nezúčastněné výpovědi např. výhybkářů v Shoa, těch slušných Němců, co za nic nemohli. ()
Poslepované obrázky bez ladu a skladu nezlepší ani místy poutavé vyprávění Arnošta Lustiga. Zajímavá byla rekonstrukce příběhu známého pod názvem Sousto. Ta rodinná spolupráce na dokumentu nedopadla nejlépe a prakticky nepřinesla nic nového. Navíc jsem nepochopil ten oxymoron v názvu. Chápu kefanův odpad, navíc v kontextu s jeho předchozím(-i) komentářem(-i). ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Reklama