Rudá kapela

Vůbec to není komedie a ničím to nepřekvapí. Režisér trollí všechno kolem sebe a kope tím do dost snadného terče. Příště mi ukažte něco, co o Severní Koreji nevím. Borat odhaluje svět v jeho nahotě a je to srandovní, Mads jenom kolaboruje, na oko zpytuje svědomí a neodhaluje o Severních Korejcích nic navíc, oproti tomu, čím se hrdě prezentují sami. A zábava chybí. Velmi se divím, že si toho diváci Červené kapely nevšimli. (19.12.2014)

Oproti vsetkym tym dokumentom o KLDR natocenych z toho isteho zajazdu nas tento predsa len zavedie na nejake miesta, ktore sme este nevideli. Ale tym vsetky klady konica, lebo severokorejci stale hraju tu istu naucenu pretvarku, takze po informacnej stranke sa nic nove nedozvieme. Skoda, lebo ustredny napad bol originalny, ale nakoniec sa Dani nechali asimilovat a skakali jak sevorokorejci piskali. A ani to nie je prilis vtipne. Len absurdne. 5/10. (21.02.2016)

Bláznivý nápad uskutečněný v ještě bláznivějším státě, který ukázal zrůdnost severo-korejského režimu mnohem intenzivněji, než náš přeceňovaný dokument Vítejte v KLDR. Pochodová scéna byla natolik absurdní, že jsem nabyl přesvědčení, že se musí jednat o montáž. Nejednalo a o to šíleněji pak celý film vyzněl. 90% (19.12.2014)

Mads Brügger je manipulativní maniak a nápad na uspořádání divadelního představení "zboudilých korejských bratrů" je šílený. Ale ani zdaleka ne tolik, jako pohled, který vrhá na režim drahého vůdce Kim Čong-ila. Jacob je spastik (trpí poškozením svalového systému, takže není schopen dobře nejen artikulovat). Paradoxně díky jeho postižení je jediný z týmu, který může volně reflektovat své názory ve spastické dánštině (které rozumí pouze jeho kolegové). Snaha korejců o využití herců k propagandě svého vůdce se obrací proti nim, aniž by si to uvědomili. (24.01.2012)

Postmoderní ironie ještě nepřišla do Severní Korei, ale Mads Brugger ano. Zatraceně chce ten týpek spáchat sebevraždu? To by si skoro divák myslel, když dělá humor v KLDR, předstírá být překupníkem diamantů v Ambasádorovi a vyšetřuje konspiraci Apartheidu v Cold Case Hammarskjöld. Skupina Red Chapel jede udělat dadaistický dánský humor v národním divadle našeho slavného vůdce Kim Jong Ila. Její součástí je kytarista Simon a autista Jacob. Právě vyhrocený vztah mezi Madsem a Jacobem je podle mě nejzajímavější. Mads ho dotlačí hrát představení pro režim, který handicapované masově vraždí, jen aby ukázal korejské zlo. Jacob si postupně začíná uvědomovat, co vlastně svým vystoupením podporuje a je naštvaný jak na režiséra Madse, tak na celý režim v KLDR. Na režim, který lidi bere jako pixely na obrazovce propagandy. To vše a více asi v nejvíce černohumorném dokumentu o návštěvě "té jediné" Korei. (18.05.2021)