Magadheera

Snad nikdy mne nepřestane udivovat povšechná kvalitativní nevyrovnanost jihoindických filmů, která se týká i zatím nejdražšího a zároveň nejvýdělečnějšího telugského snímku Magadheera. Podobně jako nedávno u Aadhavana nebo Alluda Majaka jsem měl dojem, že výsledek je sestřihem z dvou různých filmů, na nichž pracovaly dva různě talentované štáby. Jeden z těch původních filmů byl výpravný příběh ze středověku nabitý atmosférou, velkolepými digitálními triky, skvělou hudbou a výbornými souboji, zatímco druhý patřil někde do katogorie průměrného telugského romantického akčňáku, kde na každý pátý pěkně komponovaný záběr připadal jeden mizerný a nedobře zaostřený. Paradoxní je, že středověká pasáž, bez níž by film smetly vody průměru, je vlastně jen takový hodně dlouhý flashback a vyprávění by mělo stát na scénách ze současnosti. Ty ovšem působí spíše jako nutný (a hlavně levný) doplněk, který měl z čtyřicetiminutové trikové exkurze do minulosti udělat regulerní celovečerní film. Více zde: http://bollybaz.blogspot.com/2010/03/magadheera-tak-trochu-nevyrovnany-boj.html (10.03.2010)

Z těch, co jsem viděla, zatím asi nejuzpívanější a nejutancovanější Rajamouliho kousek. Ale docela se to dalo, Charan je tu pekelně uhrančivý, scény mají hloubku, když potřebují, jindy jsou odlehčené a s humorem. Je to snad poprvé, co jsem se u indického filmu od srdce zasmála. No a celá pointa je zase "larger than life" - jako ostatně u Rajamouliho vždycky. Takže dobrý. Tedy za tři ;) (10.04.2023)

Telugský velkofilm by zřejmě sice rád snesl srovnání se stoicky brilantním bollywoodským eposem Jodhaa Akbar (2008), ale jeho kvalit samozřejmě nedosahuje. Nicméně po úvodní hodince pominutelného se i Magadheera stává velmi zábavným filmem. A absolutním kouzlem po přestávce, která avizuje návrat o 400 let zpět. Zatímco do té doby se zdála cesta za rozuzlením z minulých životů tématem pro jednotlivce, vrcholem je pak samozřejmě souznění obou hlavních milenců. Je tu samozřejmě hodně dílčích ale, ale stejně jako Bhairava dostál své povinnosti i lásky, tak se proměnil jeho současný obraz od namachrovaného hošíka v legendárního hrdinu. Herecké výkony Rama Charana Teji a Kajal Agarwal pak celku dodávají určitou dávku opravdovosti. Takže já jsem spokojená. (04.10.2012)

S pobavením sleduji rozporuplná hodnocení, kdy někdo neváhá vytasit dvě hvězdy a jiný pět. Toto je můj první indický film, takže srovnávat mohu pouze s představami, které jsem si udělal na základě mnoha převážně pozitivních komentářů jiných lidí. A rozhodně nejsem zklamaný. Žádné komenty vás ale nepřipraví na tu záplavu pozitivní a mile naivní energie, která z tohoto filmu sálá. Že se bude tančit a zpívat, to jsem věděl, že to bude o lásce a bude tam i spousta akce, jasně, proč ne. Ale tady se člověk musí usmívat snad všemu a není to myšleno zle. Milostná poetika je vtipně roztomilá, herci dělají kukuče, které jim nelze vyčítat, všechny postavy jdou vstříc osudu bez blbých řečí a s pochopitelnými motivy, mluví se chvíli hindsky, chvíli anglicky, režie je hravá...v záběrech se vám třeba objeví animovaná létající láhev, triky jsou srandovní, ale ani na chvíli vás nenapadne si pohrdlivě odfrknout. Chápu všechny ty dvojhvězdičkáře, odkojené Hřebejky, nebo Hollywoodem. Je to přepálené, předlouhé, přepozitivní, přebarevné...překrásně praštěné. Jako červená nit, se těmi skoro třemi hodinami vine milostný příběh, který se zdá být většině evropanů moc milostný, moc poetický, moc jinak romantický, fatální...ale ve skutečnosti je to stejně plnokrevný příběh, jako má Romeo a Julie. Jen je v tom východním podání mnohem víc happyendovský. Navíc pokud budete mít chuť se zamyslet, zjistíte, že podobné filmy mohou mít na mlaďochy velmi dobrý vliv pro vnímání mužských a ženských principů. Herce neznám, ale nepochybuji o tom, že mají spoustu fanoušků. Jsou to ukázkové exempláře své kultury...krásní lidé a hlavní ženská hrdinka...ta je k sežrání. Tvůrčí záměr je jasný, provedení je bezva...nenapadá mě, proč takový film kritizovat. Je točený pro radost. A podařilo se...já se bavil velmi dobře. (13.12.2016)

Prekrásna rozprávka, s krásnym príbehom ako dobro zvíťazí nad zlom, aj keď až o 400 rokov v inom živote a k tomu moja obľúbená reč ako klokot potôčika, po celý film mi nezišiel úsmev z tváre. Ak len toto bolo cieľom filmu, čo určite nie, tak sa podarilo. Človek nemusí premýšľať, proste to prijmete ako to je, akcia, triky, hrdinstvo, láska, história a súčasnosť, krása. A na dôvažok okúzľujúci Ram Charan a uhrančivými očami.... krásne strávené tri hodiny. Nech si hovorí kto chce čo chce Hollywood sa môže ísť vypchať, na toto nemá..... (10.04.2017)