Tri topolja na Pljuščiche
Obsahy(1)
Lyrický příběh o náhodném setkání dvou opuštěných duší. Ňura je mladá a pohledná matka dvou dětí, která otročí muži a hospodářství s mizivou nadějí na alespoň letmý úsměv. Když přijede na tři do Moskvy, zjistí, že život může být kromě starostí naplněn i láskou. Znenadání probuzené city však provází těžké rozhodnutí. (Seminář ruských filmů)
Recenze (4)
První, co mne po shlédnutí tohoto filmu napadlo, bylo, že by se tak jako jeho ústřední píseň mohl jmenovat Něžnost, protože byl celý obestřen nádechem něhy. A jak teď vidím z komentáře níže, nejsem jediná, kdo měl tento pocit. Nádherná, neskutečně citlivá záležitost a jeden z nejkrásnějších snímků ve svém žánru i mimo něj, jaký jsem kdy viděla. Snímek, po jehož shlédnutí pociťuje člověk v srdci smutek, ale zároveň ho naplňuje příjemný pocit, že viděl něco překrásného. Film o jednom kratičkém osudovém setkání, které hrdince nastaví zrcadlo, o osamělosti, splynutí duší v jediném okamžiku, věrnosti, smyslu pro povinnost, ale také o tom, že největším vězením nejsou zamčené dveře, ale vězení naší vlastní mysli a výchovy, kvůli kterému můžeme propást šanci na štěstí a na lásku. Velmi jsem si přála, aby to dopadlo jinak, i když jsem věděla, že nedopadne. Samotný příběh je ve skutečnosti velice prostinký, ale v té jednoduchosti je právě to kouzlo. Tatiana Doronina se své role vesničanky znající jen prostředí své vesnice zhostila skvěle a je zde vskutku krásná. Oleg Jefremov tu působí jako neskutečný sympaťák a jeho touha po Njurce je v některých chvílích doslova hmatatelná. Vše je skutečné, jako by to ani nehráli, divák jim věří doslova každý nádech, atmosféra by se leckdy dala krájet. Výborní jsou ovšem i představitelé dalších rolí, zejména uzbecký dědeček byla křehkost a laskavost sama. Film je doplněn velmi pěknou a vhodnou hudbou, která mi zněla v hlavě ještě dlouho. Snímek existuje v původní černobílé i nově kolorované verzi, osobně doporučuji pro první shlédnutí černobílou. Zatímco kolorovaná verze nabízí větší pocit reality a přítomnosti diváka v ději, černobílá zdůrazňuje artové kvality snímku, krásu jednotlivých záběrů, a podobně jako dává černobílá fotografie vyniknout tvarům, nechává černobílé provedení bez rušivého elementu barvy vyniknout citům. Co říci na závěr? Příklad filmu s perfektním scénářem promyšleným do detailu až po poslední větu, perfektně natočeného do posledního záběru a perfektně zahraného všemi zúčastněnými. ()
Vše, co se v tomto filmu týká obou hlavních hrdinů, Nury a Saši, jejich letmé pohledy, nesmělá gesta, je jakoby prosyceno, zahaleno něžností. Ne nadarmo celým filmem jako hudební téma zní píseň s názvem Něžnost. Postava Nury je filmovým hymnem na ženskou krásu, vnitřní krásu, skromnost, věrnost… Podle mého názoru je to jeden z nejlepších filmů Taťjany Doroniny a Olega Jefremova, zde snad ani nehrají, oni ten příběh žijí. ()
Jeden z mych nejvetsich zivotnich kinematografickych zazitku. Hl. role: Татьяна Доронина ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 1968 - Cena OCIC ()
Galerie (22)
Photo © Gorky Film Studios
Reklama