Guzaarish

Veľmi zvláštny film, veľmi zvláštne natočený. Nebyť zopár náznakov modernej doby, kľudne by sa svojimi kulisami, kostýmami a desom mohol odohrávať pred sto rokmi niekde v cárskom Rusku. Toto mi totiž film svojim vzozrením evokuje a Aish sad o neho hodila na 100%. Neviem ale pochopiť prečo má s podobnými rolami počarované Hrithik, mentálne zaostalý, slepec, paraplegik, zabudla som na niečo? Ale vráťme sa k tomu, že film je zvláštny. Nie je to však jeho námetom, ten nie je ničím výnimočný, skôr ani náhodou. To obsadenie, réžia, kostýmy kulisy z neho robia niečo viac. Upútal, ale aj tak mám z neho nie dobré pocity, čo však u mňa vyplýva z toho, že takéto témy vôbec nemusím. Proste mi v tomto filme chýba zen zlomový bod "a teraz ste ho ale už naozaj nasrali". a preto sa začnú diať veci, nezačali sa.... (15.07.2017)

Nic nového pod sluncem, aneb Mar adentro (nebo kdo ví co ještě) 100x jinak. :-) Ještě nás tak u sledování napadlo, že téma eutanazie a Indie, kde lidi umírají na ulici a nikoho to nevzrušuje, prostě nejdou dohromady přes to, že je příběh zasazený do křesťanského prostředí. Ovšem výtvarné zpracování rozhodně stojí za vidění. (06.02.2011)

(3x) Už je to nějaký ten pátek, co jsem se stala přítelkyní indického filmového zázraku. Už mám za sebou nějaké to sdílení nejšťastnějších momentů, které lze strávit s filmem, od uplakaných čtyřhodinových rodinných dramat přes dokonalosti lásek na mnohý způsob po požitek stvořený pouhým řasením sárí. Ale zdá se, že to pravé jsem potkala až nyní. Pokud bych mohla vybrat z celého spektra této nádherné filmové země a udělit šestou hvězdičku, připadla by právě Bhansaliho pomyslnému šperku jménem Guzaarish. Pokud se tak často hovoří o hereckých koncertech například v kontextu s minimalistickými inscenacemi nebo komorními dramaty, věřte, že je možné je neomylně zasadit i do rámu velkého filmu. Mistrovství Hrithika a Aishwaryi nenalézá srovnání v žádné v jejích dosavadní práci a daleko za sebou nechává i jejich první setkání v jinak výborných projektech. Práce s prostředím Mascarenhaseova domu a jeho funkčním zařazením mezi hlavní postavy děje patří mezi skvělé volby a jen umocňuje celkový zážitek. Stejně tak dokonalá barevná kompozice, pravidelné hry s odlišnými náladami, a nepřebernou škálou emocí skládá dohromady požitek nad vším. V tomto příběhu nejde jen o otázku bytí, ale o život sám. "You can call me Ethan now." _ Miluju vlastní zvlhlé oči, které se ani při reprízách nedokáží zbavit slz smíchu ani slz štěstí po celou dobu projekce. #festivalbollywoodskehofilmu (26.07.2011)

Jo, Indicke filmy zas kopiruju mensi, ale slavnejsi Hollywood. Konkretne ako pise uzivatel Niktorius, je to indicky rymejk US filmu Who´s Life is it anyway 1981. A podstatne slabsi rymejk, natiahnuty na 126 minut. Ciry priemer, navyse s europskymi kolonialnymi vplyvmi, takymito filmami by si reziser Sanjay Leela Bhansali meno vo filmovej brandzi nikdy neurobil, ne, ne . 60 % (29.04.2020)

Trochu rozpruplná očekávání před sledováním filmu - nemám ráda Hrithika Roshana a nemám ráda filmy o postižených lidech (tedy ne, že bych proti nim něco měla, ale spíš proti tvůrcům většiny z těch filmů, protože při jejich sledování mívám pocit permanentního citového vydírání). Na druhou stranu mám ráda Aishwaryu Rai. Po shlédnutí musím říct, že jsem si opravila mínění o Hrithikovi a naprosto mě dostala nádherná hudba, pro indické filmy dost netypická, řekla bych. Hlavně díky ní ta čtvrtá hvězdička. Dokonce se ve fimu objevilo i pár překvapivých momentů z minulosti (nebudu dál napovídat) a celý film je zahalený takovým pohádkovým výtvarným závojem. Krásně se na to koukalo. (30.08.2011)