Reklama

Reklama

Roku 1923 odjel Viktor Sjöström do Hollywoodu a během sedmi let tady natočil řadu filmů, z nichž dva se staly klasickými díly americké němé kinematografie: Rudé písmeno (1926) a Země věčného cyklónu. Shodou okolností se v obou snímcích setkal s týmiž hereckými představiteli, Lillian Gishovou a Larsem Hansonem. Předloha druhého společného filmu, román „Vítr“ americké autorky Dorothy Scarboroughové, zaujala zejména Gishovou, protože jí nabízela možnost hrát současnou hrdinku a zároveň téma a prostředí děje splňovalo podmínku dramatické studie, v níž mají důležitou roli přírodní živly. Její postava, pocházející z kulturnější východní části země, je okolnostmi donucena přijmout útočiště na farmě svého příbuzného, v drsném kraji západních prérií. Není schopna přizpůsobit se novému prostředí a posléze, zděšena nehostinným klimatem a přívaly všudypřítomného písku, propadá šílenství. Gishová zde záměrně nezakládá pojetí své role na odhalování emocionálních hloubek, nýbrž v souladu s režisérovým stroze sevřeným, vytříbeným stylem vyprávění na vnějším znázornění postupného rozkladu mysli své postavy. (NFA)

(více)

Recenze (15)

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Sjöström točit opravdu uměl a mezi režiséry němé éry patřil mezi nejlepší (a dnes patří mezi klasiku). Lillian Gish jsem už viděla v nepřeberném množství filmů, ale převážně u Griffithe, proto je u mě práce se Sjöstömem vítanou změnou. Film má náboj a spád, nenudí. Síla přírody a jejich živlů je vykreslena opravdu skvěle, příběh sám o sobě je navíc skvělým dramatem nejen o lidských vztazích, ale i o vnějších vlivech (zde nemilosrdná příroda) a o tom, kam až nás můžou zahnat. ()

dwi 

všechny recenze uživatele

Sjöstromovsky pojaté drama, v jehož epicentru i tentokrát stojí neúprosný přírodní živel v kontrastu s nevinností křehké dívky. Přestože se děj odehrává v tehdejší Americe (kde je i natočen), divokost a nespoutanost přírody tu je snad ještě ostřejší než v režisérových klasických švédských dramatech. Vítr a písek kdesi v americké prérii je zachycen s takovou dravostí a samozřejmostí, že realita se pro cizince mění v naprosté peklo. Tou cizinkou je mladá Letty, která přichází ze sluné Virginie žít k příbuznému. Okamžitě se stává středem pozornosti, což dosti nelibě nese jeho manželka. Hrubé a arogantní chování tak na sebe nenechá dlouho čekat a kulminuje v ostré hádce na tanečním bálu. Letta se raději provdává za prvního nápadníka a odchází žít do nehostinných, věčně zavátých plání. Zpočátku klasicky stavěné drama se hlavně díky Sjöstromovu citu mění v originálně gradované dílo, kde milostný cit je někdy stejně surový jako vyprahlá příroda. ()

Reklama

Kass 

všechny recenze uživatele

Depresivní až běda a přesto místy tak magické. Neustávající běsnění větru a návaly písku dohánějí křehkou Letty až na hranici nervového zhroucení. A divák na tom přeneseně není o nic lépe. Přitom film provází překrásná hudba, kdy se občas tají až dech. A když dojde na imaginární obrazy bílého koně přinášejícího severní vichry, člověk až žasne kam za dvě desetiletí film dokázal dojít. Samotný příběh se nemůže pyšnit kdovíjakou sofistikovaností, ale je Sjöströmem podán natolik surově a stroze, že do té vyprahlé pustiny padne jako oblázek. ()

Babous 

všechny recenze uživatele

Což o to, nevinná Lillian Gishová hraje výborně, ale jinak ten film už hodně zestárl. Jenom nevím, jestli za to můžou výkony ostatních herců, nebo neuvěřitelně hloupý děj, který postavám nedává mnoho prostoru. Stalo se mi to už u Divergence (ano, vážně tuhle klasiku přirovnávám k young adult blockbusteru), ale nemůžu fandit hrdince, která od samého začátku dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým (vdát se za muže, jehož potkala před týdnem, podle mě nebyl nejlepší nápad ani v době, kdy film vznikl). Atmosféra písečné samoty byla klaustrofobní, ale po chvíli se omrzí a začne to být jednotvárné. ()

Dedincan 

všechny recenze uživatele

Holt, treba mu uznať minimálne hudobný doprovod. Vďaka nemu mi počas filmu behalo po rozume, že by mohol byť skôr "slepý" ako nemý. No narozdiel napríklad od Ecce Homo!, tu si pamätám aj príjemný romantický záver. Príbeh sympatickej dievčinky a... vetra.  Vietor je živel dosť podceňovaný. A tento snímok mi prišiel asi trochu preceňovaný. Ale nič to, nejdem proti vetru, dávam tiež štyri hviezdy. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama