Země věčného cyklónu

Sjöström točit opravdu uměl a mezi režiséry němé éry patřil mezi nejlepší (a dnes patří mezi klasiku). Lillian Gish jsem už viděla v nepřeberném množství filmů, ale převážně u Griffithe, proto je u mě práce se Sjöstömem vítanou změnou. Film má náboj a spád, nenudí. Síla přírody a jejich živlů je vykreslena opravdu skvěle, příběh sám o sobě je navíc skvělým dramatem nejen o lidských vztazích, ale i o vnějších vlivech (zde nemilosrdná příroda) a o tom, kam až nás můžou zahnat. (15.06.2013)

Sjöstromovsky pojaté drama, v jehož epicentru i tentokrát stojí neúprosný přírodní živel v kontrastu s nevinností křehké dívky. Přestože se děj odehrává v tehdejší Americe (kde je i natočen), divokost a nespoutanost přírody tu je snad ještě ostřejší než v režisérových klasických švédských dramatech. Vítr a písek kdesi v americké prérii je zachycen s takovou dravostí a samozřejmostí, že realita se pro cizince mění v naprosté peklo. Tou cizinkou je mladá Letty, která přichází ze sluné Virginie žít k příbuznému. Okamžitě se stává středem pozornosti, což dosti nelibě nese jeho manželka. Hrubé a arogantní chování tak na sebe nenechá dlouho čekat a kulminuje v ostré hádce na tanečním bálu. Letta se raději provdává za prvního nápadníka a odchází žít do nehostinných, věčně zavátých plání. Zpočátku klasicky stavěné drama se hlavně díky Sjöstromovu citu mění v originálně gradované dílo, kde milostný cit je někdy stejně surový jako vyprahlá příroda. (12.07.2004)

Depresivní až běda a přesto místy tak magické. Neustávající běsnění větru a návaly písku dohánějí křehkou Letty až na hranici nervového zhroucení. A divák na tom přeneseně není o nic lépe. Přitom film provází překrásná hudba, kdy se občas tají až dech. A když dojde na imaginární obrazy bílého koně přinášejícího severní vichry, člověk až žasne kam za dvě desetiletí film dokázal dojít. Samotný příběh se nemůže pyšnit kdovíjakou sofistikovaností, ale je Sjöströmem podán natolik surově a stroze, že do té vyprahlé pustiny padne jako oblázek. (12.03.2013)

Což o to, nevinná Lillian Gishová hraje výborně, ale jinak ten film už hodně zestárl. Jenom nevím, jestli za to můžou výkony ostatních herců, nebo neuvěřitelně hloupý děj, který postavám nedává mnoho prostoru. Stalo se mi to už u Divergence (ano, vážně tuhle klasiku přirovnávám k young adult blockbusteru), ale nemůžu fandit hrdince, která od samého začátku dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým (vdát se za muže, jehož potkala před týdnem, podle mě nebyl nejlepší nápad ani v době, kdy film vznikl). Atmosféra písečné samoty byla klaustrofobní, ale po chvíli se omrzí a začne to být jednotvárné. (07.04.2015)

Holt, treba mu uznať minimálne hudobný doprovod. Vďaka nemu mi počas filmu behalo po rozume, že by mohol byť skôr "slepý" ako nemý. No narozdiel napríklad od Ecce Homo!, tu si pamätám aj príjemný romantický záver. Príbeh sympatickej dievčinky a... vetra.  Vietor je živel dosť podceňovaný. A tento snímok mi prišiel asi trochu preceňovaný. Ale nič to, nejdem proti vetru, dávam tiež štyri hviezdy. (30.04.2023)