Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Co si vybrat z válečných dokumentů roku 2010? Je to jednoduché, protože nemohou být snad více odlišnější dokumenty než je Armadillo a Restrepo. Hledáte-li investigativní novinařinu a přesné zdokumentování aktuálních událostí v Afghánistánu je pro vás Restrepo. Fanouškům fikčních celuloidů spíše doporučím dánského Pásovce, už jenom kvůli filmové kameře a hudbě (jejíž použití nemá nic společného s jinými, konvenčními, dokumenty). Stejné téma, podobný zážitek ale naprosto rozdílná atmosféra a cesta k cíli. Začátek bych se nebál ani srovnávat s prvními minutami Cameronových Vetřelců - divák atmosfericky jenom čeká, že přijde něco většího. 75 % ()
Dokumenty o válce přímo miluji. Zde navíc "okořeněno" morálně-etickými otázkami... Člověk, jenž čte jen novinové titulky je zděšen, jak se koaliční vojáci chovají k nepříteli... Ale když vše sledujeme v širším kontextu, vidíme frustraci vojáků, kteří žijí v neustálém napětí, nudí se, žádná akce se nekoná, nepřítel se skrývá a demoralizuje je pomocí výbušných zařízení... Diví se pak někdo, že jim jednou rupnou nervy? Otázkou druhou však je, jestli válka v Afganistánu není naproto zbytečná... ()
45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - DOCUMENTARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž Dokumentárních filmů (Armadillo / ARMADILLO / Armadillo) - Dokumenty to je to co nikdy vyhledávat nebudu a pokud si nějaké vyberu doufám, že se povedou jako tento. Možná se mi to líbilo i proto, že to ani moc dokumentárně nevypadá, je to spíše takový polofilm (než-li dokument)... - 9. 7. 2010 - kino Drahomíra - Karlovy Vary - 85% ()
Armadillo se často pohybuje na hraně "dokumentárnosti" a připomíná svými postupy spíše narativní filmy, kde se veškerý natočený materiál uzpůsobuje režisérově vizi (která nutně nemusí korespondovat s realitou). Upozorňuje na to prolog, epilog i zvolená vizuální stránka a doprovodná hudba. U některých scén je jasné, že musely prostě být inscenované či zpětně vykonstruované až ve střižně (například časté střihy záběr-protizáběr nemohl v reálu jediný kameraman natočit). To samozřejmě nemusí nutně vadit při natáčení subjektivního uměleckého dokumentu, ale v tomto případě to působí příliš nepatřičně a zbytečně manipulovativně - přičemž to vlastně rozmělňuje samotné téma filmu. Obzvlášť v kontextu perfektního letošního dokumentu Restrepo, vynikne jeho omezenost. Restrepo nabízí přesah a mimo vykreslení vojenského života na bitevním poli navíc dokáže zachytit situaci v Afghánistánu obecně, věnovat se např. i jeho obyvatelstvu a problému komunikace mezi zdejšími obyvateli a armádními příslušníky. Armadillo sází spíše na emocionální efekt, než na rozšíření divákova obzoru o novou perspektivu či zajímavé informace. ()
[IFF, Bratislava 2010] Závratne prenikavý a konzekventný dokument o šesť mesačnej mísii dánskych vojakov v juhoafgánskej provincií Helmand. Tamojšia základňa Armadillo hostí húfu mladých vlastencov, ktorí sa účastnia militantných operácií a sú ochotní riskovať vlastný krk. Janus Metz Pedersen uchopuje problematickosť frontových stretov za exaktný a teda veľmi realistický koniec. Bez prikrášlenia nazerá nielen do psychiky odhodlancov, ale aj na "mínové pole" v ktorom je (okrem konečného kontaktu) najdesivejšie to ticho pred búrkou. Na miesto podrobnej štúdie depresií ("Jarhead") sa spriama zameriava na "výkonnosť vlastnej vôle, počas sverepých komentárov nad mŕtvymi telami potvrdzuje všestrannú krutosť a na konci pripomína onu náročnosť zaradenia sa späť do spoločnosti. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama