Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Armadillo se často pohybuje na hraně "dokumentárnosti" a připomíná svými postupy spíše narativní filmy, kde se veškerý natočený materiál uzpůsobuje režisérově vizi (která nutně nemusí korespondovat s realitou). Upozorňuje na to prolog, epilog i zvolená vizuální stránka a doprovodná hudba. U některých scén je jasné, že musely prostě být inscenované či zpětně vykonstruované až ve střižně (například časté střihy záběr-protizáběr nemohl v reálu jediný kameraman natočit). To samozřejmě nemusí nutně vadit při natáčení subjektivního uměleckého dokumentu, ale v tomto případě to působí příliš nepatřičně a zbytečně manipulovativně - přičemž to vlastně rozmělňuje samotné téma filmu. Obzvlášť v kontextu perfektního letošního dokumentu Restrepo, vynikne jeho omezenost. Restrepo nabízí přesah a mimo vykreslení vojenského života na bitevním poli navíc dokáže zachytit situaci v Afghánistánu obecně, věnovat se např. i jeho obyvatelstvu a problému komunikace mezi zdejšími obyvateli a armádními příslušníky. Armadillo sází spíše na emocionální efekt, než na rozšíření divákova obzoru o novou perspektivu či zajímavé informace. ()
PROVINCIE HELMAND, AFGHÁNISTÁN 2008, PŘEDSUNUTÁ OPERAČNÍ ZÁKLADNA ARMADILLO… /// Záznam půlroční mise... Loučení s mámou, kamarády, atd… zdlouhavej úvod – spíš jako k filmu, než k dokumentu. Taky sto minut – kurva to su zvědavej, co tam chtěj narvat! Seznamka se základnou, spousta plků, čumění na porno a nudný patroly. Nakonec je jedno, jestli plká nesmysly Američan nebo Dán. AKCE! Fajn dokumentární filmařina, mladíci prožívaj křest vohněm … a pak zase porno. (chvilku, dobrá…) Zajímavý jsou spíš ty hovory s místníma. Co si myslí a jak je serou. Překvapivě ne Talibanci. Další (druhá) akce a kapku mě sere, že je piču vidět. Chápu, že to není film a že dokumentarista je jen člověk. Chlapci si pak užívaj svoji chvilku slávy a mě by zajímalo, co by tam dali, kdyby k těm dvěma přestřelkám nedošlo. DOKUMENT PRO TY, KTEŘÍ TAM BYLI. Já tam nebyl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když najdu Mudžahída se 40ti kulkama v těle poznám, že tam byli Dánové. 2.) Chtěl bych, aby mě někdo natáčel v práci. 3.) Thx za titule ,,radmas“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Reportážní snímek z války snad ani nelze natočit lépe. Z Armadilla je cítit kolik času strávili tvůrci jeho tvorbou. Tím, že v rychlém sledu jedna událost střídá druhou Armadillo občas působí jako hraný film. Člověka napadne kolik materiálu asi muselo skončit v koši. Vše podstatné v něm ale zůstalo. Odlet optimisticky naladěných vojáků, dlouhé chvíle na základně, kontakt s afghánskými civilisty a na závěr plnohodnotná přestřelka. Kamera je při všem, což se podepisuje ne výrazné autenticitě filmu. ()
Nevím, co si o tom mám myslet. Autentičnost na úkor všeho ostatního? De Palma natočil lepší dokument. Bezduché komentáře dánských vojáku, hekající americké porno jako neúnavná kulisa při volném čase na základně mě začaly po 30 minut dost otravovat. Za super autentické záběry v boji smekám, chce to odvahu jak od tvurcu, tak od vojáku, ale škoda, že tato odvaha není využita nějakým prospěšnějším zpusobem, než na nesmyslné zabíjení. Dost mě zarazily postoje dánských vojáku k tomu všemu - nevím, jestli bych si to násilí dokázal sám v sobě s takovým ledovým klidem obhájit stejně jako oni. ()
V souladu s výstižným sloganem snímku "pro vás je to film, pro ně je to realita" se tento důmyslně vystavěný dokument o válce odvíjí podle klasických žánrových schémat válečných filmů. Ukazuje vojáky před odjezdem do Afghánistánu v typických situacích (večeře s rodinou, obscénní party na rozloučenou v kasárnách) a během nasazení v Afghánistánu prezentuje vojáky jako personifikace žánrových klišé - vulgární chlapáctví, nerozvážnost, nenucenost. Dokonce i ve stylu klasických válečných filmů vůbec neukazuje protivníky. Právě v této zřejmě nezáměrné autostylizaci vojáků i filmu spočívá jeho síla. Díky chlácholivému žánrovému rámci má zdrcující působivost sekvence, kde dojde ke kontaktu vojáků s nepřítelem. Dokument nepojednává o vojácích coby individualitách a nezaměřuje se na jejich pocity, nýbrž ukazuje válku jako extrémní zkušenost z života ve stínu smrti. Záběry, kde vojáci trousí suverénní poznámky nad těly zastřelených protivníků přináší krajní zneklidnění, protože přesně útočí na nitro diváků, kteří válku sledují z pohodlí svých křesel doma či v kině. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama