Šťastní to lidé: rok v tajze

„Odkázáni sami na sebe, lovci cítí samu podstatu. Jsou to šťastní lidé.“ Když jsem v půli snímku obdržel tuto informaci, tak jsem konečně pochopil, že se dívám na špatný film. Z tváří lidí, kteří musí celý život makat nebo chlastat, do této chvíle totiž žádné štěstí nezářilo. Já jsem však toužil po pozitivním souznění člověka s přírodou uprostřed divočiny a dostal jsem jen portrét lidí, kteří co vidí, to zabijí. Snad půl filmu zabral technologický rozbor nástrah a to mne také nebavilo. Jediné pozitivum vidím v přírodě, v probouzejícím se Jeniseji a lidové tvořivosti při výrobě kanoe nebo lyží. Všechny další informace o Tajze mám v sobě ještě z dob, kdy se o ní psalo víc, než o ceně ropy za barel. A když ve mně konečně dokument vzbudil zvědavost otázkou, odkud berou pohonné hmoty pro sněžné skútry, motorové čluny, motorky či motorové pily, když nikde nevidím žádný Shell ani ropný vrt, tak jsem se to nedozvěděl. (19.09.2013)

Neskutečně zajímavý dokument z nejskutečně zajímavého prostředí. Tvůrci se rozhodli ve čtyřech ročních obdobích představit světu tajgu. Podařilo se jim to náramně. Byl jsem naprosto ohromen s jakou zručností si frajer s pomocí sekery a hoblíku dokázal vyrobit lyže, ba dokonce kánoi. Prakticky celý dokument je o tom, jak pobíhá lovec od srubu ke srubu a od pasti k pasti, vyzvedává z pastí kořist a opravuje poškozené. Společnost mu tvoří úžasní psíci, nabitá zbraň a pár nástrojů, bez kterých by se jen těžko obešel. 4* (28.09.2013)

Bylo to pěkné, nicméně jsem si položil (pro mě) záludnou otázku: Co přinesl Vasjukov a Herzog sibiřským traperům, a co oni přinesli jim? Je to samozřejmě řečnická otázka, nejspíš nikomu nic nepřinesl. Tak kdo co přinesl nám? Obávám se, že také nic moc. Sotva se poučíme, jak se staví pasti, tesá kanoe, loví ryby nebo vychovávají psi, a sotva si řekneme: Hele, oni to dělají lépe! Takže, když jsem ani já nic nepřinesl, tak alespoň malý příběh: V době, kdy jsem učil ruské inženýry, jak se staví tiskové stroje, byl jsem v rámci spolupráce na 10 dní v Jejsku (kosa v Azovském moři) a oni stejnou dobu v Adamově. Moravský kras se jim moc líbil, ale když jsem jim navrhnul, aby sem přijeli na dovolenou, odpověděli: "Ne, ne, to my zase vyjedeme na horní Jenisej a dva měsíce poplaveme na jih. Dobře střílíme, umíme chytat ryby...." (17.12.2015)

Šťastní ľudia to svojim spôsobom sú, aj keď nám sa tento spôsob šťastia môže zdať zvláštny kvôli nepredstaviteľne tvrdým podmienkam života. Ale majú úplnú a skutočnú slobodu, pretože nemajú žiadne predpisy, žiadnu byrokraciu, žiadnu vládu, iba svoju prírodu, psy a lovecké schopnosti. Vedia vyrobiť lyže priamo zo zoťatého stromu, postaviť zrub, vychovať loveckého psa a stavať pasce. Nie je to ale úplná divočina, majú aj snežné skútre, motorové člny alebo reťazové píly a v lete raz za štyri roky k nim zavíta nejaký politik s vrecami kukurice získavať ich hlasy, pričom sa stretne s maximálnou ignoráciou. Titulky v dokumente boli fajn, ale zážitok mi dosť kazil akoby nezúčastnený anglický komentár, privítal by som ruský a hlavne originálne ruské hlasy protagonistov, tie mohli byť radšej bez anglického prekladu. (30.01.2014)

Mrazivá dokumentární lahůdka. Sdílím s Herzogem nadšení z života lovců a jejich doslova bezmezné improvizace a vynalézavosti v těch nejtěžších podmínkách. Bonusem je zjištění, že údajný příbuzný slavného režiséra Tarkovského si tam někde v Tajze místo filmařiny loví ryby puškou. Jedna výmluvná "Za všechno mohou Rusové. S nima přišla vodka." (12.09.2013)