Obsahy(1)
Tajomná kabelka v Shanghaiskom hoteli, ktorá môže ale nemusí byť súčasťou skutočného príbehu, alebo sna, ktorý sa mohol, ale aj nemusel hlavnej hrdinke prisniť. Tápanie po skutočnosti a snaha pochopiť, čo sa deje, dáva odvahu hlavnej hrdinke si spomenúť na veci uložené hlboko v jej podvedomí, v ktorom vystupuje jeden muž a modrá ruža. (ScarPoul)
(více)Recenze (49)
Atmosférou někde mezi Twin Peaks a Modrým sametem, kdy na jedné čekáte, kdy se objeví červené závěsy, a na druhé straně si říkáte "To je ale divnej svět". Klasicky u Lynche těžce uchopitelné a pochopitelné, takže nezbývá, než se nechávat unášet prapodivnými dialogy o tom, že se v místnosti objevila taška s modrou růží.... Trochu mě rušilo technické zpracování, hlavně kamera vypadala jak někde z fan filmu party lidí z hospody. Na druhé straně je tu ale výborná hudba, velmi se inspirující Badalamentim. ()
...sevřený, temně melodramatický sen o nenaplněné lásce...tísnivé a ponuře krásné...líbí se mi, jak Lynch parceluje prostor, jak ho deformuje ( prostřih na vrátného, který pozoruje vestibul) a mění/ zcizuje diváckou perspektivu ( náhlé zapojení subjekťáku ve scéně rozhovoru se dvěma zaměstnanci hotelu)...líbí se mi, jak skokově a zdánlivě nesmyslně stříhá, takže člověku zůstanou v hlavě otištěné specifické obrazy ( záběr zezadu na nohy v lodičkách )...baví mě narativně vyprázdněný momenty ( dlouhé prohlížení pokoje)...fetišizace předmětů (kabelka, růže), barev (modrá) a vytrženého, existenciálně působícího osobního příběhu (dívka ztracená v cizím městě, jakoby uzamčená v nekonečnosti prostoru a okamžiku i v cyklické zápletce - kontrapunkt sevřené mizanscény a rozlehlého prostoru snu)...do tradičního lynchovského kontextu pak vhodně promlouvá digitální kamera, která snovým obrazům dodává opunc špinavě realistické důvěryhodnosti...mimo jiné díky ní Lynch dokázal posunout své tradiční obsahové atributy novým estetickým směrem...do toho našel novou múzu...Marion Cottilardová působí dojmem křehce přitažlivé hvězdy klasického Hollywoodu...čistá práce... ()
krátky film, o ktorom zatiaľ neviem, čo si mám myslieť. ako reklama to rozhodne nefunguje. ako samostatný film tiež nie. mám pocit, že v tejto novej, "digitálnej" ére sa lynch vracia ku svojim najranejším koreňom, keď točil svoje prvé filmy, prvé kraťasy premietané na sochy a podobné experimenty ešte ako študent výtvarnej školy. rukopis a štýl je tu ľahko rozpoznateľný a typicky lynchovský (dialógy, hudba...), ale nemôžem si pomôcž, estét vo mne sa búri a tomuto jeho obdobiu zatiaľ nemôžem prísť plne na chuť. ()
Tradiční Lynchův postup spočívající v nepochopitelnosti nepochopitelného. Velkým plusem, ale zároveň i mínusem byla kamera - v prvním případě záběry z hotelu, v tom druhém prapodivně sekaný a rozmázlý obraz. Marion Cotillard byla pro tuto roli skvělá, stejně jako výběr oné dobové hudby, ale všechno to přebíjí nedostatek jakéhokoli hlubšího smyslu, který jsem zde já (možná ke své smůle) nenašel. ()
Jeden z mála Lynchoidních kraťasů, který vzniknul v období po Mulholland Drive a stojící za pozornost. Tématikou bych řekl, že se opírá o minulý život a jeho znovu prožívání, resp. znovu vzpomínání. Krásná tajemná až snová atmosféra. Ke shlédnutí ZDE. ()
Reklama