Do Começo ao Fim

Pokud chce snímek komunikovat skrze emoce, nemůže ignorovat přínos děje jakožto prostředku k získání diváckých sympatií. Do Começo ao Fim totiž zcela selhává v budování vztahů k postavám, od začátku se soustředí na pohledy, doteky a city. V první polovině, kdy je zobrazováno dětství hlavních protagonistů, si notně napomáhá scénami, ve kterých je naznačována až příliš velká intimita jejich vztahu. Ať je to matka, která je sleduje skrze nemocniční okno, případně otec jednoho z nich, který své obavy dokonce vysloví – v obou případech se jedná spíše o vykonstruované scény, než na něčem skutečném založené starosti. V polovině druhé, která přijde zcela nečekaně, protože v té první se vlastně zatím nestačilo nic zajímavého stát, se tvůrci soustředí už na existující partnerský vztah mezi oběma bratry. Středobodem vyprávění je odlet mladšího z nich do Ruska, tedy téma odloučení, které není pojato nijak zajímavé a dokonce ani rozvíjeno. Filmu bohužel chybí krom dramatického oblouku i snaha o jakékoliv sdělení. Na nic nepoukazuje, neřeší žádný problém a dokonce ani o ničem nevypovídá. (22.11.2013)

Kdyby nešlo o to téma, tak je to prostě podprůměrný film, na který se budu snažit co nejdřív zapomenout a doufat, že mi nezabral moc místa v mozku a nebo náhodou něco neumazal, aby se tam sám vešel. Nejspíš to není tak špatný film, ale každý docení něco jiného a já si kamaráda z tohohle snímku rozhodně neudělám, protože jsem se prostě a jednoduše nudila a přidávám se k těm, kterým ta hudba pořádně lezla na nervy. (22.06.2013)

Veškeré mé dojmy již víceméně padly v ostatních komentářích, takže vlastně přicházím jen se shrnutím. Námět a téma je na pět hvězd a stejně tak si obdiv zaslouží i odvaha autorů se do něčeho tak silně kontroverzního vůbec pustit. Zde klady končí. Příběh je doslova o ničem, dialogy jsou přihlouplé, psychologie postav veškerá žádná, každá druhá scéna je okatě samoúčelná a nesoudně kýčovitá a srdcervoucí hudba nastupující každých pět minut velice efektivně leze na nervy. Přiznám se, že prvních 20 minut jsem byl ochoten na toto všechno skočit. Ale čeho je moc, toho je příliš... (23.04.2013)

Nebýt té první části, kdy nám režisér ukazuje, jak to s chlapci bylo v dětství, možná by to bylo o něco lepší. Chvílemi jsem si říkal, že jde o film, u kterého nepůjde o nějaký hlubší děj, ale o silné scény, na které po shlédnutí budete těžko zapomínat. Nakonec se mi dostalo jak děje, (až po časovém skoku v ději) tak i silných scén, a že jich bylo celkem dost. Hudba je jaksi mdlá, ale právě ve chvílích, kdy jde o ony silné scény, se na ty chvilkové okamžiky hudba zmátoří a krásně celou scénu podtrhne. Herci jsou příjemní, tedy až na představitele dětských rolí, u kterých jsem si myslel, že vyrostu. Celé zobrazení dětského období bych jednoduše vyškrtl a nahradil ho nějakými dalšími silnými scénami a možná by celý snímek působyl mnohem příjemněji. I přezto dávám snímku plný počet, protože po časovém skoku se otevírá krásný, ač trochu netypický příběh dvou bratrů. (19.01.2012)

Za mě: zvláštní film po všech stránkách, úplně po všech, a proto pro mě i dost zapamatovatelný. Po prvním zhlédnutí bez titulků jsem to chtěl vymazat (můj první dojem: záměrně přeslazený snímek jen s cílem, aby se zalíbil), až podruhé s titulky jsem film zhlédl se zájmem a jak všichni víme, dokážeme si všimnout i věcí, které napoprvé nevidíme, přehlédneme atd. Devítka za Příběh je ocenění netradičnosti vztahu dvou bratrů ve filmu prakticky neodsuzovaného. Mě ten skok ve filmu zase tak moc nevadil jako některým, natahovat tento skromný děj do dlouhého filmu či dokonce seriálu by mi přišlo zbytečné. 9776 (24.07.2023)