Požáry

Kanadsko-francouzský festivalový objev mohl v mých očích zůstat obyčejným průměrem, neboť režisér svého diváka neskutečně podceňuje, vadí mi zbytečná doslovnost (dcera se dozví o zpěvu a znásilnění, a co čert nechce, v dalším záběru se zpívá a znásilňuje > už tak dlouhá stopáž mohla být kratší). Navíc estetizace válečného utrpení a vraždy je nepřijatelná. Nicméně již úvodní sekvence za doprovodu You And Whose Army od Radiohead dávají tušit netuctový filmový zážitek. ~ Artový příběh říznutý detektivním žánrem nabízí postupné rozkrývání šokujícího rodinného tajemství, a to díky pátrání kanadských dvojčat Simona a Jeanne. Matčina závěť je zavede do blíže nespecifikované (údajně záměrně fiktivní) země Blízkého východu, oblasti zmítané náboženskými konflikty a občanskou válkou. Trochu jsem se ztrácel v repetitivním střídání časových rovin, navíc /spoiler/ pravděpodobnost sledu událostí konče nalezením hledaných (přičemž 1+1 nemusí být vždycky 2!!) není nejvyšší. ~ Z vod šedého průměru Incendies na čtyři hvězdy vytáhly obzvláště posouzení technických parametrů (vynikající kamera!), herecké výkony a v neposlední řadě mrazivá pointa. Nicméně přiznávám, že takto vystavěný příběh smrdí na hony daleko kalkulem a již zmíněnou sníženou mírou pravděpodobnosti. Možná se nechávám trochu unést, každopádně snímek agilního kanadského režiséra v každém případě stojí za zhlédnutí a vytvoření si vlastního názoru. Přese všechnu kritiku precizní záležitost. (06.02.2012)

Můj nejsilnější zážitek na MFF KV 2011. Zejména herecké výkony a příběh sám vyčnívají. Šel jsem na to a v podstatě vůbec netušil o co go, což se ukázalo jako nejlepší průprava. Pak už mi jen klesala čelist údivem v průběhu celých 130 minut. Film asi nejlíp vystihne to, co se stalo po konci - nějakých 10 vteřin absolutního ticha a pak jeden z největších aplausů, co jsem ve Varech zažil. Třešničkou na dortu byla přítomnost pana režiséra. Nevím, jestli už je vycvičenej z festivalů a ví jak si naklonit publikum, ale působí nesmírně sympaticky a skromně. Jsem rád, že je zas o režiséra víc, kterýho budu pozorně sledovat. ( 46. KVIFF ) (08.07.2011)

Film začíná velmi nudně, pak se začne příběh zamotávat, časové linie prolínat, ale přesto jsem s velmi snadno uhodl závěrečnou pointu už někdy kolem druhé poloviny filmu. Žádný jiný překvapivý zvrat se nestane a tak jsem vlastně jen čekal až to skončí. Herci mi byli nesympatický a jediné co jsem s nimi mohl prožít bylo těch pár obejmutí. Konec vyšuměl do prázdna podle mě hlavně z toho důvodu, že jsem si nevytvořil žádný vztah k hlavním postavám, to jest k dvojčatům. (22.06.2011)

Neuveriteľný príbeh - alebo lepšie povedané dva príbehy s jedným koncom. Vynikajúci scenár, ktorý sa neustále stupňuje a drží človeka v napätí až do úplného konca. Dve dejové línie - jedna prítomná, kde dvojčatá po úmrtí matky putujú do jej rodnej vlasti a hľadajú svojho brata a otca, a druhá retrospektívna, ktorá dokonalo odkrýva celý príbeh od samého začiatku - až po koniec, kde sa oba príbehy spájajú. No a celý film zasadený do prostredia vojny a mieru na Blízkom východe, hoci mestá mali fiktívne názvy, niet o čom pochybovať a krajina, kde sa celý príbeh odohrával bola podľa všetkého Libanon (čomu nasvedčovalo francúzsko-arabské prostredie, občianska vojna, konflikty moslimov a kresťanov, atď). Trošku dlhšie trvalo kým sa to nejako rozbehlo, ale tak to pri takejto forme scenára proste býva. Čim viac sa blížil koniec, tým sa celá skladačka dopĺňala - až prišla nečakané odhalenie celej pravdy. Záver, keď právnik odovzdá posledné listy ich zosnulej matky sú úžasným vyvrcholením, hoci sladko-trpkej príchute. (05.08.2013)

„Nenávist smrtce kosu brousí, syn v lůně matky lásku rdousí.“ Kolik síly potřebuje člověk k odpuštění něčeho, co se odpustit nedá? A není to plýtvání? Vždyť jaké úžasné věci by mohl dokázat, kdyby jen polovinu té síly věnoval například náboženské nesnášenlivosti a vraždění ve jménu jediné „pravé“ víry. KŘESŤANSKÉ OKÉNKO: [][] Panna Maria nešťastně ruce spíná a slzy smutku roní, když vidí svůj obrázek nalepený na pažbě samopalu. Maskovaný člen křesťanských (!) milicí právě vystřílel autobus muslimských žen a dětí. Neboť zvěrstva nejsou jen výsadou vyznavačů džihádu a práva šaría. Viz krvavý rozpad Jugoslávie a roztočená spirála nekonečné pomsty.  [][] Incendies je Villeneuveův majstrštyk s chytrým gradujícím scénářem a finále temným jak cely ve věznici Kvar Ryat. Jeanne a Simon nalezli otce i bratra, Nihad de Mai ze sirotčince dostal dopis od „ženy, která zpívá,“ a já hleděl jak praštěný palicí. „Ať se stane cokoli, budu tě milovat, můj synu,“ Nawal Marwan. „Přetrhněme nit zloby...“ (22.06.2024)