Zachraňte Edwardse

Velmi dobrý dokument natočený strhujícím způsobem a velmi otevřený o takovém choulostivém tématu. Filmařině nemíním vytknout nic, ale ústřední dvojice mi je zcela cizí. Možná je to mojí skepsí k jakékoliv víře, ale dřív, než začnou plivat na doktory a vyzdvihovat Boha, měli by si uvědomit, že byli to doktoři, kteří udělali všechno proto, aby dítě přežilo a dostalo prvotřídní péči. A nadšeně mluvit o tom, jak už má dítě dva roky a žije, když nechodí, bez sondy se nenají a má neoperovatelný nádor, myslím že na mozku - to mi nepřijde jako vítězství, ale jako jásání nad utrpením. Ale to je pouze můj názor. (30.01.2013)

Dávám nejvyšší hodnocení, jelikož mě dokument tak trochu rozsekal a opravdu dojal, a myšlenky na něj mě nechtějí opustit. Dokument, který si na nic nehraje a popisuje skutečnost a pravdu prostě tak, jak to bylo. Samozřejmě nelze hodnotit samotný příběh, není to příběh natočený podle nějakého scénáře, je to život někoho jiného. Bohužel však musím podotknout, že nesouhlasím s rozhodnutím rodičů dítě donosit a porodit, podle mne jde zkrátka o iracionální rozhodnutí věřících osob. Každopádně na druhou stranu velmi obdivuji maminku, její odhodlanost a statečnost, se kterou nastalou situaci zvládala a kolik lásky svému dítěti dala. RIP Juliánko. (30.01.2016)

Předčasné ukončení těhotenství po nepříznivém výsledku genetických testů plodu je velmi kontroverzní téma. Neznám nikoho kdo by na to neměl názor. Ani tento dokument není nestranný a já věřím že je to tak dobře. Seznámení s rodinou, která se vzepřela současnému trendu a šla proti názoru lékařů, rodiny a vlastně všech ostatních je opravdu silným zážitkem. Představte si že jedete do porodnice a jedinou výbavou, kterou pro miminko máte je rakev. Film určitě obohatí všechny, kteří jej budou sledovat s otevřenou myslí. Všem ostatním možná pomůže jejich mysl alespoň trochu pootevřít. (04.01.2011)

SPOILER. Věřím, že i když si člověk myslí, že má na tohle téma jasný názor, kdyby se dostal do stejné situace jako manželé Sladkowští - váhal by. Tohle je nejtěžší rozhodnutí, co může člověk udělat a nikdy bych nechtěla stát na jejich místě. Původně jsem myslela, že budu dokument sledovat spíše s názorem, že ,,jsou děti, které by se neměly narodit", ale asi chápu důvody proč si Juliánku nechali. Navíc, člověk se nejspíš rozhoduje jinak, když se rok pokouší o dítě a tohle zjistí než když je to náhodné těhotentsví atd. Jako dokument to hodnotím pozitivně, vše šlo pěkně popořadě, dostala jsem všechny potřebné informace a ani vteřinu jsem to nepřestávala sledovat se zatajeným dechem. Jediné co mi vadilo bylo poseltsví toho, že není třeba plně důvěřovat lékařské vědě. Jestliže většina dětí s tímto syndromem umírá v brzkém věku, neznamená to přeci, že se lékaři spletli, ale spíše, že Juliána měla obrovské štěstí, že zrovna její vady jsou v takové fázi, že se s nimi dá žít. To ale nikdo nemohl vědět a ta holčička mohla opravdu zemřít v prvním týdnu života. Neříkám, že láska a péče neudělaly své, ani to, že Juliána pravděpodobně opravdu přinesla nové poznatky lékařské vědě, ale stále bych tu mluvila hlavně o štěstí. Smutné navíc je, že většina takovýchto dětí opravdu skončí v ústavu, kde bez nadstadartní péče zemřou a je pravděpodobně málo případů, kde se o ně rodiče rozhodnou takto starat, Nicméně držím palce, Juliánka je krásná holčička a tohle muselo být a stále je psychicky obrovsky náročné a lékaři tomu asi nepřidali. Rodiče mají můj obdiv. (22.09.2011)

Samotné téma dokumentu nenechá nikoho chladným, režisérka Dagmar Smržová nám však odhaluje mnohem víc. Snad je to ten dokonale blízký vztah dvou lidí, láska, která je žene kupředu, možná ta obětavost, která z nich čiší. Každopádně v sobě oba mají obrovskou sílu, sílu nezjednodušovat si život za každou cenu a žít ho se všemi jeho těžkostmi, tak jak přichází. Je obdivuhodné, že se režisérce všechny tyto, a mnohé další, vlastnosti a emoce, podařily přenést do jednoho snímku, který v sále doopravdy rozbrečel i pár pánů. Snímku, na jehož vstřebávání si nechejte dostatečné množství času. [MDFD Jihlava 2010] (30.10.2010)