Lovec trolů

Paráda. Další z řady first-person bubákovin zavítala do Norské mytologie. Solidní triky a výborné (hrůzu nahánějící) zvuky dělají dělají z LOVCE TROLŮ skvělou zábavu, kterou si očividně užívali i samotní tvůrci. Ti celou tu troly-naháněcí opepřili výživnými detaily, které stírají tvůrce báchorek a povídaček o těchle chlupatých obludách. Sám titulní hrdina Hans je navíc boží. Drsný týpek, pro kterého je tohle všechno prostě jenom práce a už je z ní unavený. I ti padoušští byrokrati (co kupují od Poláků mrtvoly medvědů) to pěkně oživují a závěr je i díky nim správně úderný. Milý film. "Takže já sedím na mině? Jste magor?" (18.02.2011)

Těžko říct, co tohle provede s turistickým ruchem v Norsku. Spoustu (křesťansky založených) rodin, to zřejmě od návštěvy odradí. Na druhou stranu, dostat tohle k narozeninám, ve formě víkendového zážitkového voucheru, neváhal bych ani vteřinu.__ Rozebírat tohle vážně, (snad) ani nejde. Přesto se tu o to (ne)překvapivě velká část snaží. Max v sedmé min, při pohledu na mrtvého medvěda s vypláznutým jazykem, (vám) musí začít svítat a pokud ani po narážce na hádanku nemáte jasno, není (vám) pomoci. Trošku nadhledu, lidi. Narozdíl od snímků jako je Cloverfield , The Blair witch project apod. je právě tohla ta nedostižná výhoda Trolljegeren. Na jejich největším problému tj; samotné těžké uvěřitelnosti, postavili tvůrci základ a právě jejím (ne)jednoznačným popřením, ji následně přetavili v největší přednost. Lví podíl na konečném úspěchu, má hlavní představitel O. Jespersen, coby nejlepší (jediný) lovec trolů. Sledovat jeho, za každé situace, vážný výraz, kdy se stoickým klidem, bez pohnutí brvou, zodpovídá zvídavému novináři, jednu otázku za druhou (biolog žasne, laik se diví) popř. stěžujícího si na nevděčnou roli jeho zaměstnání, je zážitkem hodným (d)ocenění.__ Zkrátit snímek o nějakých patnáct minut, šel bych snad i do plných. I díky všudypřítomné nadsázce a skutečnosti, s jakou hravostí k jejich národní látce tvůrci přistoupili. Patrné je to zejména v podobě myšlení i na takové detaily, jako je vyplňování dotazníků po odstřelu. Nic naplat, stavy je potřeba hlídat. Navíc i samotní trolové nepůsobí směšně a potřeba je taky ocenit odvaha, kdy jsou divákům ukázáni v „plné síle a kráse“, bez třesoucí se kamery a nikoliv v podobě černých obrysových čmouh. Bát se u Trolljegeren zřejmě nebudete, byť, že umí André vystavět i napětí, jednoznačně dokazuje ve scéně v dole. Přesto si snímek převážně užijí koutky vašich úst. Pouze by mě zajímalo, jak na snímek nahlíží samotní norští diváci. Zda-li s potřebným nadhledem nebo jako na pošpinění jejich legendy.80%[Na svou podzimní zahraniční dovolenou, si budu muset přibalit i domácí kameru, neboť, jak vidno, nejen norská vláda, něco (úspěšně) tají. __Co se zdejších luhů a hájů týče, máme taky kam sáhnout. Své o tom ví i Ivan Mládek. Tak nashle za rok....v kině.] (22.04.2014)

Spojení handycam dokumentární formy s ryze fantasy tématem (skandinávští trollové) je už samo o sobě natolik střeleným nápadem, že si tenhle film buď vůbec nepustíte, nebo ho budete 103 minut milovat (či nenávidět, pokud jste si nedali říct - dobře vám tak). Provedení by možná mohlo být o něco energičtější, nicméně vážně pronášené "what the fuck" repliky vám i tak zajistí dostatek zábavy. Groteskně se pitvořící obří trollové jdou snadno do rozporu s analytickým a technickým lidským týmem, který vážný ksicht prakticky neodloží a střílí od boku pamětihodné průpovídky ("Lovit trolly je mizerná práce, navíc mizerně placená" / "Je někdo z vás křesťan? Trollové cítí křesťany"). Trolljegeren je de facto parodie na všechny handycam filmy, jimž se nenápadně a škodolibě vysmívá, po trikové stránce se přesto může směle měřit s americkým Cloverfieldem. 8/10 (11.03.2011)

Teprve někdy v půlce filmu jsem si uvědomil, že je Lovec trolů vlastně ze všeho nejvíc komedie. Její humor je takový hodně nenápadný, takže divák moc neví na čem je, ale já mám takovouto, nejednozančnost rád. Třeba typologie nebo životní cyklus trolů v podání lovce opravdu pobaví, ale také zaujme tím, jak to mají tvůrci do hloubky promyšlené. Daří se jim totiž ukázkově navodit dojem oné ve filmu zmiňované špičky ledovce, kdy kromě událostí zachycených kamerou tušíme rozsáhlé pozadí vládních spiknutí atp. Zajímavá je i hlavní role, kdy Otto Jespersen skvěle vytvořil samotářského nespolečenského podivína, žijícího na okraji společnosti a hlavně vykonávajícího odpudivou práci za mizerné peníze. Když k tomu přidám nádhernou krajinu, která má takový potenciál, že diváka dostává, byť jen z roztěkaných dokumentárních záběrů a solidní efekty, dám filmu nadprůměrné hodnocení. Čím více na film vzpomínám, tím lepší se mi zdá. (02.11.2011)

Ocenila bych více toho kittelsenovského vizuálu a méně Blair Witch. I ta interní logika dost drhne (nač se obtěžovat poněkud za vlasy přitaženým "vědeckým" vysvětlením fenoménu petrifikace trollů na slunci, když příběh operuje s tím, že troll "vycítí křesťana"). Přes všechny svoje nedostatky je ale Trolljegeren ohromně sympatický počin - a už jen kvůli těm parádním trollům stojí za vidění. (13.02.2011)