Finisterrae

Fantasy? Rozhodně ne. Podobenství o hledání, cesta, překážky a směřování stále dál, k cíli, proti větru. Mnohé obrazy jsou krásné, s precizní kompozicí, a často mluví jen samy o sobě. Koně, jeleni, laně...skokan. Divoká příroda, chladné vody, mlha, bizarní stromy obrostlé mechy, skály a těžké mraky na obzoru. Často je třeba se dobře dívat - zdánlivě klidné zrcadlo vodní hladiny skrývá skupinu jezdců na koních velikosti mravenců.... Medidativní snímek o životě a smrti. Nádherná kamera, výborně zvolená hudba (asi nejvíce se mi líbil naléhavý hlas božské Nico) a temná krajina. Pomalé a snové. (22.08.2015)

A to som si myslel že kinematografia ma už nikdy neprekvapí. :) Umshini wam meets Electroma meets ghosts :) Atmosferická hypnóza, surrealistická uspávanka, poetická rozprávka z iného, nadzmyslového sveta. Pochopenie (haha) je zbytočné, stačí vkĺznuť do magickej dimenzie s dvoma stratenými dušami a nechať sa unášať. Čakal som depresívne vyjadrenie ľudskej samoty a dostal optimistické a neotrelé dobrodružstvo. Podarený experimentík s neprepálenou stopážou. (20.11.2013)

Rozšíření obzorů, které rozhodně neproběhlo bezbolestně. Postavit scénu, kde je možné v podstatě cokoliv a pak na ni odehrát tvrdý minimalismus, to chce hodně svobody, odvahy, jasnou vizi – nebo nedostatek fantazie k zahuštění. A u mne výsledný pocit dojel právě na to, na co Caballero asi dost sázel. Protože když jsou podněty a čas k jejich zpracování v takovém nepoměru, končí to u spousty neplánovaných a rozptylujících asociací, které celku moc nepomohly. Počínaje problémem, kterak se duch, který se u potoka zasviní jak jetel, uvádí zpět do sněhobílé čistoty, a otázkou, co by na to řekli pánové z Ku-klux-klanu zdaleka nekonče. Bavil jsem se a trpěl asi tak ve stejném poměru a to jsem si ještě notný kus zábavy vygeneroval sám. (11.07.2015)

prapodivný film, který rozhodně překvapí svou originalitou. Poetická roadmovie zaujme netradičními postupy a liduprázdnými exteriéry, kde se objevují jen duchové, sem tam nějaká zvířata a divoženka. Krajina tu hraje rozhodně velkou roli a příjemná kamera ji umí dobře využít. Film se dá zvládnout i bez titulků, protože duchové mluví hezky rusky - omlouvám se mladé generaci, ale ta je všehoschopná a poradí si ;-) Rozhodně to není film pro každého a nejvíc si ho užijou poetické duše. Dokážu si u tohoto filmu představit artového fajnšmekra s žehličkou - tato aktivita je ideální, protože s ní líp utečou dlouhé záběry, u kterých se občas zívá. Za svou originalitu zvedám nakonec na slabší 4*, i když nemůžu říct, že bych ho chápal ;-), ale byl mi příjemný i svým jemným absurdní humorem. [ PŘÍBĚH: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.07.2013)

Mám s tímhle filmem pár problémů.. Za prvé těžko posoudit žánr. Nejblíže to má asi k podobenství, ale podobenství nabízí PODOBNOST s nějakou reálnou situací, což tady chybí (jako fakt v tom nevidím podobenství o životě a smrti, ani o reinkarnaci, ani o lidské samotě - a už sám fakt, kolik možností si člověk dokáže vymyslet, svědčí o tom, že film nemá ujasněnou koncepci a NEVÍ, co chce říct ani co říká). Navíc surrealistické podobenství, to je řekl bych úplný protimluv, něco jako poctivá děvka. Za druhé: poetické to rovněž není - a to minimálně od scény zastřelení německé hipísačky. A podobných násilných a nepoetických momentů je tam posléze víc. Ano, jsou zde velmi dobré záběry přírody a dobrá práce se zvířaty, ale jenom tohle poetický film nedělá. Za třetí mi vadí stopáž: celá ta historka se dala odvyprávět za dvacet minut. Schválně - protože jsem se během sledování často příliš nudil a záběry mi přišly zbytečně zdlouhavé a pomalé - jsem si pak film pustil 4x rychlostí. Zkuste si to taky. Dokoukáte jej za 20 minut a nepřijde vám, že jste o něco zásadního přišli nebo na vás výsledný tvar nepůsobí. (Mimochodem, právě proto by mne zajímalo, a nemyslím to nijak útočně, zda by se film těm, kteří jej zde vysoko hodnotí, líbil i napodruhé a zkoukli jej s radostí celý znovu.) A konečně bych neměl problém přijmout sice pitomou, ale tvůrci nejspíše rozverně myšlenou stylizaci s prostěradly, kdybych si při tom nevybavil, jak jsme se takhle strašili jako děti. Pokud pan režisér zamýšlel hlubší výpověď, touhle dětinskostí film hodně sráží. A protože těch vtípků typu, jaké jsme si na základní škole říkali na pánských záchodcích, je ve filmu víc, napadá mne, jestli to vůbec mělo být nějaké podobenství, a jestli to není spíš jen takové puberťácké hračičkovství. Možná proto mi to asi připomínalo ze všeho nejvíc animovanou část filmu Kuky se vrací. Zkrátka - film mne nebavil ani jako vtip (ten má být krátký, aby pointa vyzněla, tady navíc pointa chybí), ani mi nic nedal, ani nemá nějaký přesah, takže hvězda za kameru, zvířátka a přírodu. (27.11.2019)