Život především

Řemeslně bravurně zvládnutý snímek, na kterém mi mimořádně vadilo, jak tlačil na pilu. Snaha vyvolat v divákovi emoce je tak očividná, až to není hezké. Neustále někdo pláče, umírá, afektovaně řve, objímá se... Souhlasím, že předsudky a AIDS jsou velkými problémy současné Afriky, ale způsob, jakým nám toto téma tvůrci servírují, se mi líbil pramálo. Hudba: Ali N. Askin, Ian Osrin - je užitá velmi střídmě a zdá se, že brnkací trylky snad svou šablonovostí brzy nahradí burácející orchetrálky. (09.03.2011)

myslím, že je pro nás, rozmazlené Evropany, zcela nepředstavitelné, co musí prožívat lidé v méně šťastných končinách planety. Osud, jaký byl uchystán pro dvanáctiletou Chandu, by byl hodně tvrdý i pro dospělého, natož pro dítě. Nicméně, musím říct, že i přesto, že se jedná o tak silný příběh, tak způsob zpracování mě příliš neoslovil a já se chvílema docela obstojně nudil (06.10.2013)

Téma o kterém můžeme číst téměř každý den v různých obměnách, nám tentokrát v jednom dramatickém příběhu poodkryl Oliver Schmitz. Bylo mně strašně smutno z toho, když jsem viděla jak Chanda, vlastně ještě dvanáctileté dítě, které svou matku hluboce miluje, čelí nejen pokrytectví, pomluvám a předsudkům svého okolí, ale přitom se sama musí vyrovnávat se smutným faktem, že i její matka má tu všemi odsouzeníhodnou nemoc AIDS. Smutné, drsné a já souhlasím se vším co tady už napsal uživatel Dudek. (03.09.2015)

Film, takový jihoafrický Fish Tank s velmi aktivním vývojem děje a plný problémů, témat, až je toho hodně, zbytečně moc, byl loni v Cannes v sekci Jiný pohled a režisér O. Schmitz má za sebou docela významnou kariéru. Jenže je to přesně ten umělý příběh, před nímž dávám přednost non-fikčnímu dramatu případně jakémukoli tradičnímu dokumentu. (28.03.2011)

Když si vezmeme jakému tématu je Život především věnován, je příjemným překvapením, že se nesnaží lacině šokovat, citově vydírat a dokonce ani varovat. Problematika AIDS je z kinematografického hlediska velmi vděčná, a to nejen protože se jedná o jedno z globálně nejdiskutovanějších témat. Nicméně Život především se nevěnuje (jen) AIDS jako takovému, naopak očekává od diváka alespoň minimální znalost této nemoci, ale spíše (oboustrannému) vnímání (nejen) pozitivních ze strany africké veřejnosti. Snímek je vyprávěn skrze postavu dvanáctileté Chandy. Věk hlavní postavy již přímo nabádá k citovému nátlaku na diváka, nicméně, jak jsem již uvedl, touto cestou se tvůrci nevydávají. Naopak nechávají Chandu vystupovat velmi dospěle, její konfrontace s neustálými životními peripetiemi (smrt sestry, problémy s otčímem, nemoc matky apod.) je podávána bez přílišného „tlačení na pilu“. Hlavní postava sleduje současné problémy bez naučených předsudků. Odmítá představy dospělých. Nechápe jejich pohled na svou nejlepší kamarádku (lehce načrtnutá problematika dětské prostituce). Poměrně zajímavou interpretační rovinu nabízí postava paní Tafy. Ta ačkoli vystupuje jako nepříliš důležitá postava, na konci se ukáže jako hlavní hybatelka děje. Její závěrečné „osvícení“ a ovlivnění ostatních může zároveň poukazovat jak na slabé tak silné stránky filmu. Říká odvážně, že každý jednotlivec může změnit svět, na druhou stranu vyvolává otázku, zda se některé postavy nechovají jen, jak jim scénář káže. Přestože se Život především věnuje hned několika závažným tématům zároveň, působí uceleným dojmem. O tom zda jsou jednotlivá témata rozvedena dostatečně, by se však dalo polemizovat. (09.03.2011)