poster

Největší přání

  • Slovensko

    Největší přání

  • Slovensko

    Najväčšie prianie

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2012, 80 min

Režie:

Olga Špátová

Scénář:

Olga Špátová

Kamera:

Olga Špátová

Producenti:

Adam Polák

Střih:

Jakub Voves
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vodnářka
    **

    Hodně nevydařená snaha dosáhnout kvalit svého otce, tohle jedno téma je na 80 minut hodně málo a snaha přidat k některým osobám je akorát naprosto zbytečným odbíháním od tématu. Postavy a jejich nicneříkající výpovědi jsou naprosto nelogicky poskládány za sebe, prostřihy Špátových dokumentů mají občas poentu, jiné jsou ovšem pouhou nicneříkající vsuvkou do nudně se táhnoucího snímku. Představení otce na začátku ve stylu 'byla jsem hodná tatínkova holčička a teď z něj chci vytěžit co nejvíc' nemá absolutně žádný smysl, a vůbec, mnohem víc by mě zajímaly současné názory (tenkrát) mladých ze Špátových filmů...(15.9.2013)

  • PaRi
    ***

    Tomuto dokumentu by obrovsky pomohly nůžky střihače! 80 minut je, dle mého názoru, neúnosných a zcela zbytečných. Silné momenty dokumentu jsou tak rozmělňovány banalitami a opakujícími se výpověďmi se stejnými přáními. Takže se film pohybuje v jakési sinusoidě. Nevyváženě na mne působily archivní záběry a taktéž jich bylo použito neúměrně mnoho. Jak by dokumentu prospěly nůžky a dodaly mu švih a tempo, bylo patrné ze závěrečné rapidmontáže. Celkem jsem měl pocit, že stopáž celého dokumentu byla volena jen proto, aby to vydalo na projekci v kině. Dokument by byl výborný, pokud by měl tak 40 minut. Autorka by se měla pokusit o podstatně kratší stopáž, jako TV verzi. Dle mého názoru kvalitní komentář má Fugazi.(20.9.2012)

  • Vančura
    *****

    Autorka měla při výběru protagonistů pro tento unikátní dokumentární počin šťastnou ruku. Díky tomu vznikla výjimečná podívaná, která je velkolepou oslavou života. Stáčí-li se vaše úvahy poslední dobou kolem myšlenky na sebevraždu, zajděte si do kina na Největší přání. Možná po doběhnutí závěrečných titulků uvidíte najednou věci v jiném světle. Snad by tomuto dokumentu bylo možné vytknout občasné náběhy ke kýči (především vinou zvolené hudby), ale jako celek je to odzbrojující tragikomická koláž lidských osudů, které skýtají inspirující látku k přemýšlení o našem světě a životě obecně. Nebál bych se prohlásit, že jsem lepší dokument v kinech asi neviděl.(20.9.2012)

  • Harapes
    *****

    Výborný dokument,který se ptá na zdánlivě jednoduchou otázku.Jaké je Vaše největší přání?Chvílemi úsměvné,chvílemi trpce dojemné a přesto působivé a srozumitelně podané.Měl jsem i tu možnost se osobně setkat s režisérkou Olgou Špátovou a její půvab a skromnost mě upoutala.Příjemný človíček,který má velký přehled o dnešní době a situaci,jaká u nás v ČR panuje.(25.11.2012)

  • Quisp
    ****

    Jaké je vaše největší přání? Jednoduchá otázka, která skýtá netušené dokumentaristické možnosti. Před mnoha lety se na tuto otázku ptal pod tíhou komunismu odpovídajících Čechů slavný Jan Špáta. Na tradici svého otce se s demokratickou lehkostí snaží navázat jeho dcera Olga. Místy vyloudí úsměv na tváři, jindy donutí nebohého diváka k zařčervenání se, vždy ale dokáže dojmout, ne lacině, ani vykonstruovaně. Že v závěru všem protagonistů dochází dech? Vždyť je to vlastně úplně jedno, upřímná lidskost vše nedokonalé lehce zakryje.(22.9.2012)

  • - Špátová pracovala i s archivními záběry z let 1964 a 1990 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Ten natočil filmy Největší přání I. (1964) a Největší přání II. (1990) v historicky zlomových okamžicích této země - v šedesátých letech a v posledním roce totalitního režimu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)

  • - Scéna s procesím, které vede Tomáš Halík, byla natáčena během tradiční velikonoční poutě ze Srbska podél Berounky do Svatého Jana pod Skalou. Pouť má komorní atmofsféru, která byla natáčením mírně negativně poznamenána, neboť natáčení přílakalo množství lidí, kteří by se za normálních okolností nezúčastnili. (Kirman)

  • - Natáčení filmu zahájila režisérka přesně dvacet let po revoluci, a to 17. listopadu 2009 ve vzpomínkovém průvodu z Albertova na Národní třídu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace