Reklama

Reklama

Největší přání

  • Slovensko Největší přání (více)
Dokumentární
Česko, 2012, 80 min

Hrdinové celovečerního filmu Největší přání jsou po čtyřiceti letech komunismu první dospělou generací, která se utvářela ve svobodné společnosti. Mladé lidi zamýšlející se nad zdánlivě banální otázkou 'Jaké je tvoje největší přání?' natáčela režisérka Olga Špátová ve školách, věznicích, na demonstracích, ve městě i na venkově. Svá srdce jí otevírají vyvrhelové společnosti, ambiciózní profesionálové, zamilovaní, věřící nebo občanští aktivisté. Je přítomna zrození i umírání. Příběhem prochází studenti z iniciativy Inventura demokracie, dvacetiletá vězenkyně Michaela odsouzená za vraždu, rodina Červeňákových z romské osady, těhotná kominice Martina, světově uznávaný dirigent Jakub Hrůša nebo zpěvačka Aneta Langerová. Režisérka využila jedinečnou možnost porovnat hodnoty svých vrstevníků se dvěma předchozími generacemi použitím archivních záběrů z let 1964 a 1989 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Tento ojedinělý dokumentární počin je inspirací pro vrstevníky a zároveň vzkazem bývalým mladým, že ti současní v sobě nesou překvapující a podivuhodnou naději. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (40)

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Rozporuplný pocity mísí se ve mě, na jednu stranu se zjevují věci takřka odstrašující, tak třeba když mi pustíte hrozně sympatickou mámu od rodiny umírající na rakovinu, necháte ji procházet se zelení v doprovodu koně a psa, při čem začne hrát tklivá melodie... Holt jsem asi cynickej parchant, ale na mě takové zbytečné ždímání emocí prostě působí negativně. Navíc jsem si přibližně okolo čtyřicáté minuty začal říkat, proč je sakra ta stopáž natahovaná až na skoro 80 minut čistýho času, když už ztrácí tempo? Jenže ono se to začalo zvedat a začali přicházet zajímaví lidé, nebo zajímavé střety vyznění viděného (šťastní a veselí homosexuálové vs. plešouni řvoucí se zavilým výrazem permanentní zácpy kombinované s obrnou mimického svalstva "buzny! buzny!" a celý efekt dotváří malá skupinka Mladých Křesťanských Demokratů ). A vlastně mám skoro chuť si pustit zavěrečných cca dvacet minut znova. Mimochodem, první dvě Největší přání jsem neviděl. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Autorka měla při výběru protagonistů pro tento unikátní dokumentární počin šťastnou ruku. Díky tomu vznikla výjimečná podívaná, která je velkolepou oslavou života. Stáčí-li se vaše úvahy poslední dobou kolem myšlenky na sebevraždu, zajděte si do kina na Největší přání. Možná po doběhnutí závěrečných titulků uvidíte najednou věci v jiném světle. Snad by tomuto dokumentu bylo možné vytknout občasné náběhy ke kýči (především vinou zvolené hudby), ale jako celek je to odzbrojující tragikomická koláž lidských osudů, které skýtají inspirující látku k přemýšlení o našem světě a životě obecně. Nebál bych se prohlásit, že jsem lepší dokument v kinech asi neviděl. ()

Reklama

Slarque 

všechny recenze uživatele

Možná to po vzoru prvního dílu režisérčina otce měl být radši film půlhodinový. Takhle tu máme spousty demonstrací za všechno možné a nějaké ty vyloženě klišovité záběry, což výpovědní hodnotu materiálu docela snižuje. Hodně dělá i výběr aktérů. Věznice, romská osada, kostel, těhotná kominice, skoro jsem se bál, co všechno ještě přijde. Ale celkově to není špatné, jen to mohlo být i výrazně lepší. ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Hodně nevydařená snaha dosáhnout kvalit svého otce, tohle jedno téma je na 80 minut hodně málo a snaha přidat k některým osobám je akorát naprosto zbytečným odbíháním od tématu. Postavy a jejich nicneříkající výpovědi jsou naprosto nelogicky poskládány za sebe, prostřihy Špátových dokumentů mají občas poentu, jiné jsou ovšem pouhou nicneříkající vsuvkou do nudně se táhnoucího snímku. Představení otce na začátku ve stylu 'byla jsem hodná tatínkova holčička a teď z něj chci vytěžit co nejvíc' nemá absolutně žádný smysl, a vůbec, mnohem víc by mě zajímaly současné názory (tenkrát) mladých ze Špátových filmů... ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Špátová se talentem sice nepotatila, ale to neznamená, že by byla neschopná dokumentaristka. Co lze vytknout, je místy prvoplánové hraní na city a politické odbočky. Ty jsou povrchní, nic neřeší a nic nového nepřinášejí. A do očí to bije o to více, že „proti nim“ autorka nasazuje otcův materiál z původních dvou dílů, který je v tomto ohledu ve všech ohledech působivější. V jejím podání je to prázdné tlachání (a ne není to v tom, že bychom žili v prázdné době), které zkoušce času jen těžko odolá; a tak zatímco zde použitý otcův materiál (ten je tu možná až nadužíván a stává se tak spíše obezličkou) je o náladě mladých i atmosféře doby stále vypovídající a působivý, tak z tohoto potomek Špátové za pár desítek let v případném čtvrtém dílu jen těžko něco použije. Nemá to co říci dnes a natož pak v budoucnu. Co naopak dcerce jde kromobyčejně k duhu jsou pasáže, kdy se nesnaží jít po „velkých otázkách“, ale nechá prostor osobním přáním a příběhům. V tom je silná a na to se měla soustředit především. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (3)

  • Scéna s procesím, které vede Tomáš Halík, byla natáčena během tradiční velikonoční poutě ze Srbska podél Berounky do Svatého Jana pod Skalou. Pouť má komorní atmofsféru, která byla natáčením mírně negativně poznamenána, neboť natáčení přílakalo množství lidí, kteří by se za normálních okolností nezúčastnili. (Kirman)
  • Špátová pracovala i s archivními záběry z let 1964 a 1990 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Ten natočil filmy Největší přání I. (1964) a Největší přání II. (1990) v historicky zlomových okamžicích této země - v šedesátých letech a v posledním roce totalitního režimu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)
  • Natáčení filmu zahájila režisérka přesně dvacet let po revoluci, a to 17. listopadu 2009 ve vzpomínkovém průvodu z Albertova na Národní třídu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)

Reklama

Reklama