O lásce a jiných běsech

Kromě mnoha nádherných záběrů kamery, krásné rusovlasé dívky a konstatováním toho, že církev se podepsala a stále podepisuje na smrti mnoha lidí, mě nic nepřimělo k tomu, abych své hodnocení zvýšila. Měl daleko větší potenciál, který nebyl využitý. Nevím, jestli jsem ve výsledku netrpěla víc než Sierva Maria. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (11.04.2015)

Gerald Martin ve svém životopise G. Garcíi Márqueze konstatoval, že García Márquez měl sice vždycky rád film, ale že to k jeho smůle byla jednostranná láska. Nejinak to dopadlo u adaptace novely O lásce a jiných běsech. Um a vidění režisérky filmu se nejenže zcela míjí s poetikou autora předlohy, ale zároveň je kinematografickým (a neumětelským) běsem. (05.03.2011)

(CINEMA MUNDI 2011) Mám za to, že by filmové adaptace literárních předloh měly obstát samy o sobě, aniž by divák musel znát onu novelu. I přes údajné zjednodušení (vynechání retrospektivních částí) a soustředění se na původně vedlejší dívčí postavu debut Hildy Hidalgo není dostatečně pochopitelný pro nečtenáře, jelikož ten nemá důvod prezentovanému kvůli nízké definiční hustotě iluze uvěřit. (Proč jsou zde postavy rodičů, když scény s nimi pozbývají smysl? Jaktože je tak velice snadné proniknout do žaláře? Z jakých důvodů ti dva spolu neutečou, když můžou? Uniklo mi něco, nebo motivem k zamilování se navzdory zákonům byl pouze sen? Tak by se dalo pokračovat do nekonečna, ale při zodpovězení jakékoliv z těchto otázek by se došlo akorát k tomu, že fikční svět nemá svá jasná pravidla, jednání postav je nemotivované atd.) Nejhorší ze všeho je ovšem svéřepá naivita díla, které je zaslepeně proticírkevní, na místo toho, aby vzbuzovalo nejistotu (tak je posedlá, nebo není?), polemiku a diskuze. Končí se akorát kýčařským výjevem, který dává jasně najevo, že jde především o vydolování emocí. Neplakal jsem, protože mi O LÁSCE A BĚSECH nedalo důvod uvěřit, nedonutilo k zamyšlení. (06.03.2011)

V televizi jsem o tomto filmu slyšela, tak hned koukám sem a sem zděšená! Opravdu je to tak špatné? Knížka je totiž náááádhernáááá, jako ostatně všechno od Garcíi Márqueze. Fakt je, že Lásku v čase cholery jsem doteď neviděla a bojím se ji vidět, protože film obecně vždycky více či méně přistřihne fantazii a rozlet, se kterými čtete knihu. A G.Márquez vám obojího poskytuje dosytosti! Viděla jsem Kroniku ohlášené smrti a to se mi moc líbilo. Je fakt, že aby někdo zfilmoval jakékoli jeho dílo alespoň se ctí, musí být sám vynikající. Nestačí jen mít rád G.Márqueze. Je to můj nejoblíbenější spisovatel. Přála bych mu, aby jednou někdo zfilmoval některé jeho dílo tak dobře, jako se to povedlo Peteru Brookovi s Pánem much mého taktéž nejoblíbenějšího spisovatele Williama Goldinga, taktéž nositele Nobelovy ceny. Podle mého názoru by tou správnou osobou mohl být snad István Szabó, který je bedna, má srdce a umí točit filmy na jedničku....Ještě mě napadají Giuseppe Tornatore, Bernardo Bertolucci a Miloš Forman. Nejlíp by to ale asi uměl Fellini, jenže smolík... (13.03.2011)

Tak čeho se nám to dostalo? Moc hezkých záběrů kamery, když zrovna nepostihlo paní režisérku šílenství detailních záběrů (což je ve zhruba 80 % případů), dobré výpravy i lokací (pořád je řeč o té obrazové menšině), a pak samozřejmé a neotřesitelné artové jistoty - zdlouhavé a rádoby hloubavé záběry, dlouhé pohledy, detaily tváří, dialogy jak z Kierkagaarda nebo jiného filozofa, a přitom jde jen o to, jestli ten mnich tu holku ojede dřív, nebo později. Nějaká osudovost, mystičnost, s tím se paní režisérka moc nezabývala, takže z toho máme telenovelu a podobný výplach o ničem. Měl jsem na jazyku ještě pár otázek po logice, ale to bych opakoval, co napsal Bluntman. (29.04.2014)