No tengas miedo
Don't Be Afraid
Režie:
Montxo ArmendárizKamera:
Alex CatalánHrají:
Lluís Homar, Belén Rueda, Rubén Ochandiano, Michelle Jenner, Javier Pereira, Núria Gago, Cristina Plazas, Adelfa Calvo, Ramon Pujol, Álex Pastor (více)Obsahy(1)
Šestiletá Silvia je blonďaté rozesmáté stvoření, které prožívá na první pohled normální dětství. Spoustu času tráví se svou nejlepší kamarádkou Maite, ale je tu ještě další „kamarád“, který touží po její společnosti stále více: otec Ignacio... S postupem času se Silvia před ním stáhne do samotářského somnambulního světa závislostí, aniž by tomu okolí věnovalo pozornost... Až téměř ve svých pětadvaceti se Silvia rozhodne přehodnotit svůj život a vzepřít se všemu, co ji pojí s minulostí. Znamená to utkat se i sama se sebou, aby se mohla konečně stát dospělou ženou, která má své jednání pod kontrolou. Veterán španělské kinematografie Montxo Armendáriz se již od svého prvního úspěšného snímku Tasio (1984) věnuje sociální problematice. Pro choulostivé a naléhavé téma zvolil jako vždy subtilní a sugestivní úhel pohledu vycházející z rozsáhlého sběru materiálu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (26)
Zcela civilně a jednoduše zfilmované dílo o těžkém tématu sexuálního zneužívání malého dítěte otcem se vyhýbá všem explicitním scénám a přesto víc než jasně sděluje hrůzu celé situace i se všemi jejími následky. Do toho vstupy obětí zneužívání s jejich příběhy, na konci filmu mi z toho všeho nebylo moc dobře.. ()
Když si změnila účes už nebyla tak hezká!! Hrozivě monotóní film, ale je to vše schválně abychom pochopili tu jistou odpoutanost hlavní hrdinky od reality. V půlce jsem si dokonce pomyslel, že je to na takový typ filmu až příliš dlouhé, ale druhá polovina byla vlastně ta zajímavější. ()
Tak tedy s chutí do toho.. i když vůbec netuším jak hodnotit. Na film jsem se těšila, což byl zřejmě kámen úrazu. Vybrané téma, jakkoli křehké ve mně nedokázalo zanechat očekávané hlubčí pocity a vzbudit silnější emoce. Scény z terapií, které pomyslně oddělovaly dějové linky (myslím, že takto to původně bylo myšleno) působily více než celý Syliviin příběh. Dle mého názoru to celkově bylo pojato se strachem, neškodilo by mluvit o všem více přimo, přestože jde o choulostivé téma. Mátly mě časové přeskoky, přestože jindy se vyžívám ve filmech mnohem složitějších, tady mi však připadlo, že se každá scény jen tak nakousla a chyběla mi u ní jakási další gradace a vyvrcholení. Vyzdvihnout musím výraz tvařičky ještě dětské představitelky, dále pak nádhernou hudbu, která dokonale vše vystihuje a v neposlední řadě záporného hrdinu, charismatického Lluíse Homara, na kterého jsem se těšila po shlédnutí Rozervaných objetí. Viděno na MFFKV 2011 Málem bych zapomněla, pokud se tedy nepletu, CD které dostanou děvčata v autě je Nirvana - Unplugged in New York, alespoň mi to tak tedy připadalo, jelikož mám doma stejné :) ()
Kdyby to skončilo asi v polovině, byla bych z tohohle filmu absolutně vyplesklá. Ale vzhledem k tomu, že to zdlouhavě a zbytečně pokračovalo, a výsledek celého filmu byl, že jsme se nakonec nedozvěděli vůbec nic, jsem odcházela naštvaná a rozčarovaná. Opět musím pochválit soundtrack, který se tam občas oběvil a herečku, která hrála nejstarší Silvii. ()
Jestli lze divákovi odvyprávět příběh o takové sodomii, jakou je zneužívání vlastního dítěte od dětských let až po jeho dospělost šetrnou formou, pak se to Armendárizovi vcelku povedlo.. ()