Obsahy(1)
Všemohoucí bytost, která stvořila člověka, je zklamaná svým stvořením a přichází na Zemi v lidské podobě. Na své cestě do Vegas se stýká s různými problémovými, zlými a hříšnými lidmi. (KGBelik)
Recenze (12)
Moc bych chtěl vědět, jestli to Breen myslí vážně, nebo si dělá prdel. Podle toho bych asi i upravil hodnocení. Jestli to myslí vážně, měl by se myslím léčit a měli by mu sebrat kameru a on by měl podepsat papír, že se k žádné kameře nepřiblíží na dvacet metrů. Protože ty amatérské střihy, na koleni dělané triky a naprosto, ale zcela naprosto neschopní... stydím, se říct herci, to je vážně něco, na co se dívat skoro hodinu a půl je utrpení. I když i o to utrpení možná Breenovi jde. Pokud je to cílená legrace, pak mi chybí nějaká vodítka, nějaký nadhled, něco, z čeho by se dalo poznat jako že teď na vás mrkám jedním šibalským očkem, vy kujóni diváci. Ona jako chvíli je to zábava sledovat tak i tak, něco tak amatérského se skutečně často nevidí (takhle si představuju, že by vypadaly filmy točené svědky Jehovovými), ale 90 minut je prostě moc - tak i tak. Ale možná Breen chce, aby o něm natočili film jako o Ed Woodovi, zas kdo může říct, že ho hrál Johnny Depp? ()
Neil Breen nám přináší další krásný příběh, ve kterém opět zachraňuje svět, jenomže tady snad v nejvyšším nasazení. Tentokrát se vrací jako ufon-Ježíš-robot, co přichází zúčtovat se zlem na naší planetě. A opět je tu klasický Breenův příběh o tom jak se zbaví (tentokrát je ukřižuje - já nekecám) všech zlých gangů a politiků a zachrání ty hodné, někomu i třeba zlepší život, třeba dědulu, který je na vozíčku a zlé gangy ho chudáka shazují na zem, když jim omylem přejede nohu, tak toho omladí a dokonce mu zase dá schopnost chodit bez vozíku, no prostě ufon-Ježíš-robot jak když vyšije. Ale teda, ufon-Ježíš-robot je divný označení, vymyslím nějaké lepší. Jo, Neil Breen, to je naprosto skvělé jméno pro tuhle mocnou bytost, která snad může všechno, včetně zastavování času a o nezranitelnosti snad ani nikdo nemůže pochybovat. Nakonec nám Neil Breen dá ještě pnaučení o ochraně přírody a o šíření míru a že lidstvu tím dává poslední šanci, no krása, ty záběry delfínů v moři mě snad dojaly ještě víc než ta kupa mrtvol na konci Pass Thru. Teda ne, kecám, nejvíc mě dojalo, jak odletěl na konci filmu na svoji domovskou planetu či kam to odletěl. Navíc se celý film odehrává buď na poušti (jako Double Down) nebo v Las Vegas (jako Fateful Findings), do toho tu jsou úžasně hrozné herecké výkony v čele s všemocným Neilem Breenem... Je to prostě jeho film jako každý jiný, akorát tady je toho tolik, že to ani není možné. 5* ()
Tohle jsem s vámi nezamýšlel. Neil Breen je (kyber)Bůh! Jeho filmy si pouštějte aspoň s 1,8 násobnou rychlostí. Bude to působit jako normální a snesitelná rychlost, i když místy se to i tak bude táhnout. Ten týpek mluví tak straaaaašněěěěě pooooomaaaaaluuuuu a vše v jeho filmech pádí stejně zběsilou rychlostí. Očividně není moc chytrý a snaží se dělat filmy s hlubokým poselstvím. Ano, fakt mu to nejde. A má úchylku na nahá ženská záda. A dělal na tom filmu prakticky všechno. Renesanční člověk, ten Breen. Ty nejlepší záběry se nebojí zopakovat klidně dvacetkrát. A nejlepších záběrů má fakt hodně. Tohle je asi ta nejdivnější ekologická agitka, jakou kdy uvidíte. Jsem Bůh a přiletěl jsem na Zemi ztrestat politiky a byznysmeny, kteří brojí proti OZE! ()
Neil Breen nesklamal. Nikto, žiadny filmový svalovec, superšpión či ansámbel komiksových superhrdinov nedokáže zachraňovať svet tak, ako postavy hrané a režírované týmto pánom. Pán Breen tu nieje nikým menším ako ( zrejme ) samotným Bohom (?) a lieči ,,choroby,, tejto planéty. A robí to svojským spôsobom, hodným obdivu. Podobným spôsobom by sa dalo označiť Breenove režijné vedenie, je to proste nekompromisný chlapík, ktorý určite nedokončí scénu na prvú dobrú ( ale aj napriek tomu je to blud ). Dokáže zladiť profesionálne trápnych (ne)hercov a priradiť ich do scén, ktoré s vami zatočia. Či už v dobrom, alebo v zlom. Nikto nieje ( a nebude ), ako Neil Breen. ()
Po uspávacím Dvojitém Dolů je _Já jsem zde... Nyní prvním skutečně kvalitním Breenovým dílem. Tvůrčím přístupem jsme stále ještě neopustili pomalou kinematografii a stylisticky film navazuje zcela jednoznačně na první dílo - už jen stále silně prevalentními velkými celky, drženými zhruba dvakrát nebo třikrát déle, než je konvenční divák schopen vydržet. Breen ale rozpoznatelně nabral na sebevědomí, co se týče dialogů, a proto se dočkáváme mnohem rozsáhlejšího fikčního světa se zásadně větším množstvím postav. Matoucí, nekonzistentní a evidentně nepromyšlená struktura Dvojitého dolů byla nahrazena kruhovým narativem, který je aplikován až podezřele přirozeně a osnovu díla viditelně zpevňuje. Ta má přitom několik dramatických špiček, které jsou v pravidelném rytmu rozmístěny po dobu celého snímku - mezi ně patří například odporná scéna s dívkami v bazénu nebo Breenův krevspouštěcí pohled do očí šikanátora. Vše vrcholí krvelačným finále s překvapivým twistem, které stylem i dialogem jako by vypadlo z Tarantinovy dílny. Jednoduše vzato, tohle se prostě Breenovi povedlo. ()
Reklama