I Hate Luv Storys

Nebyl to špatný nápad natočit parodii na bollywoodské romantické slaďáky jako totálně přestřelený megaromantický slaďák nacpaný citacemi a narážkami na slavné filmy tohoto specifického subžánru a odehrávající se navíc během natáčení typického bollywoodského romantického slaďáku. Ale jako u většiny exotických kinematografií je i tady vše především otázkou přístupu. Můžete zhnuseně konstatovat, že je to kýč jak bič a budete mít pravdu. Intelektuál z divize Klubu náročného diváka bez zaváhání vyjmenuje třistatřiatřicet prohřešků proti filmovému umění a bude mít pravdu. Všichni jsou krásní, cool a nechutně bezstarostní, všichni se chovají jako sjetí redbullem, barev je tu víc než jich má celé barevné spektrum, hlavní hrdince neustále tak efektně povlávají vlasy, že musela natáčení odnést minimálně zánětem středního ucha. Jistě. Nebo můžete přistoupit na hru, přijmout hrdinou konstatovaný fakt, že pokud jde o filmovou romantiku nikdo už nic nového nevymyslí, neřešit bollywoodskou pozlátkovost a užít si legrácek, obvyklých zápletek a zvratů, tradičních hudebních čísel, prostořekosti okouzlujícího rošťáka Khana, který je indickým klonem „přítele“ Matta LeBlanca, nebo se nechat okouzlit oslnivě dokonalou krásou Sonam Kapoor, která je pro změnu indickým klonem Penelope Cruz. Já si vybral to druhé, vypnul kritické já a, i když bych to celé minimálně o půlhodinku zkrátil, pobavil jsem se vtípky, vychutnal si Sonam, užil si bezstarostné megaromantiky i písniček mezi nimiž jako Matterhorn na Hané ční absolutní hitovka Sadka Kiya. (06.01.2012)

V tomto som príšerný. Je to sladké ako škoricová štrúdla v riti jednorožca, ale dokým budú v indických filmoch budú krásne dievčatá( Sonam Kapoor) v priliehavých šatách, pekné lokácie( Nový Zéland), a nejaké tie chytľavé pesničky aj keď z iných filmov( Maahi Ve), tak dovtedy to tomu Bollywoodu budem žrať aj s navijákom. Romantika z filmového prostredia s peknými postavami a dynamickou réžiou. Nič prevratné, ale pri takýchto filmoch si dokážem parádne oddychnúť. A až na nejaké prekrútené a prehrávajúce grymasy Imrana Khana je to aj herecky veľmi slušné. Trošku prikrášlené 4. (31.03.2015)

Asi jediné, co se mi opravdu líbilo, byl soundtrack. Příběh mě nějak moc neoslovil, neříkám, že sem tam nebyly nějaké pěkné scény či "vtipy", ale na můj vkus dost málo, protože pak už to bylo všechno moc dlouhé. Vlastně ještě kladně hodnotím, že jsem si mohla zavzpomínat na starší filmy, které jsem viděla, jejichž hudba/scény v tomto filmu zazněly/byly. (09.08.2015)

Punit Malhotra a jeho Gori Tere Pyaar Mein ma veľmi bavilo, tak som bol zvedavý aj na jeho starší film - a síce I Hate Luv Storys. Námet sa mi veľmi páčil, rovnako aj tie hlášky odkazujúce na iné indické romantické filmy, ale bohužiaľ ten záver ma moc nepotešil, inými slovami - dalo sa to čakať. Imran Khan je nesmierne sympatický herec, ktorého som si obľúbil najmä vďaka Ek Main Aur Ekk Tu. Bohužiaľ, Sonam Kapoor som si nikdy akosi neobľúbil, a rovnako to zostáva aj po tomto filme. Rád by som dal aspoň 4 hviezdy, ale záverečná fáza to napokon zaokrúhlila ku trom, hoci prostredná deprsívna časť filmu bola skvelá. (07.12.2016)

A on je to vlastně příběh ze života, totiž před tím, než se Punit Malhotra pustil do tohoto, ke kterému napsal i scénář, byl asistentem režie právě u takových filmů jako Kabhi Khushi Kabhie Gham..., Kal Ho Naa Ho a Paheli. A tím je řečeno naprosto vše. Sonam je hezká panenka do vytrýnky, z Imrana se postupně klube skvělý komediální herec a jakmile se vzpamatuju, taky si pořídím nějaké to sebereflexivní tričko s nápisem Bollywood Sucks :D Jenom bych chtěla vědět, jestli opravdu šlo o první bollywoodský film, který se natáčel na Novém Zélandu. Film Láska, láska, láska, který režisér věnoval mamince musel být ovšem něco. (14.01.2012)