nash.

Kdybych to viděl v roce 1978 a bylo mi 10, byl bych nadšený. Kapitán Nemo, ponorky, roboti, paprskomety a spousta dobrodružství, to by mi ke spokojenosti úplně stačilo. Jenže neviděl a nebylo.

Koukatelná romantika, která si na nic nehraje. Humoru sice příliš nenabídne, ale romantiky plno, navíc vystavěné na zábavném nápadu. Hlavní dvojice je fajn, filmoznalý sidekick dodá špetku humoru, ale stále zůstává stejný nedostatek. Až na Janžurovou a Matáska tu nikdo nedokáže hrát tak, aby působil přirozeně. Všechno je to křečovité, přehrávané a když herci otevřou pusu, tak to působí jak z ochotnického divadla. Nevidíte postavy, ale herce, kteří něco předvádějí.

„Je to hrozný, ale super. Co má bejt to přijde a nějak se to zvládne, musí. Nic jinýho taky nezbejvá.“ Dokument sice nebyl tak dokonale střižený jako jiné její časosběry (v druhé půlce mnohé přebývalo na úkor první třetiny, kde to Třeštíková vzala až příliš hopem a mnohé chybělo), nicméně Karolína, která z povrchní nány vyzrála v úžasnou ženu, je tak nevyčerpatelný zdroj optimismu, vytrvalosti, síly a odhodlání, že mi nejednou spadla čelist. Už jenom vidět ten dokument dokáže neuvěřitelně dobít baterky a vlastní problémy najednou získávají zcela jiný rozměr. Takže za mě prostě super a vždy, když budu remcat na své problémy, tak si prostě pustím kousek, aby mě to přešlo.

Spíš než uzemňující hrůza je to jako ty stezky odvahy na táborech. Víte, že na vás někdo ve tmě bafne, ale než se tak stane jdete dějem po trase vytyčené rozvěšenými fáborky v podobě náznaků a postupného odhalování. Pro toho do vyrůstal ve videoklipové éře nekoukatelné, pro starší a pokročilé uspokojivě pomalé a pečlivé v budování atmosféry i příběhu.

Absolutní marnost, beznaděj a deprese, které z filmu natáhnou pařáty, sevřou vás a rozdrtí.

První letmé nahlédnutí, epizoda o pádu Jericha, je sice zpracováním standardní dokument seskládaný z obvyklých prvků (mluvící hlavy, hrané vsuvky, dobové fotografie a záběry), přináší však řadu zajímavých myšlenek a teorií, které nabízí logické vysvětlení biblického příběhu . Uvidím, jak se s laťkou popasují další díly.

Oslavovaný výbuch (jakože "páni, to jako vážně natočil bez CGI?") nic moc úchvatného nepředvede, ale pokud jde o dialogy, to už je jiná. Od první věty do poslední výtečné a nezapomenutelné, v poslední cca půlhodině pak dech beroucí a struhující nezapomenutelným způsobem. Pro mě nejspíš nejlepší Nolanův film.

Některé filmy zkrátka zestárnou tak moc, že ztratí sílu, šarm a nakonec ani nevystačí s dechem. U béčkových hororů to bohužel platí dvojnásob.

Všechno je jinak. Z ponuré krimi plné úchylů a deprese je čistá akční jízda, Lisbeth je mnohem méně divná a mnohem více superhrdinská, místo traumat minulosti plné perverzností je tu klasická záchrana světa. A přece je to mnohem lepší než jsem čekal. Nabušená akční jízda, která ani na okamžik nenudila, se sympatickou hrdinkou a několika výbornými momenty. Klidně bych si dal nášup v podobě dalšího filmu.

Zajímavější, dramatičtější a emocemi víc nabité než výsledek pekelně náročného natáčení - Fitzcarraldo.