Spoluautor

[MFF 2011, Karlovy Vary] Byť to stredometrážka tak je to zcela bez okolkov za plný kotol. A viete odkedy by som to začal? (Spolu s mini prológom) od zaklopania Gusa (David Morse) na dvere Roberta (Martin Donovan) kedy medzi dvoma susedmi prebehne blesková debata a vzápätí sa už štrngoce s oroseným pivkom. Konanie tejto dvojky by som ozrejmoval cez letmé prestrihy do minulosti v ktorých by sa teda mohli objavovať otrepané prísady ako sklesnutá manželka, náruživá milenka a nepochopené umelecké smerovanie, ale ich výskyt by bol minimálny z dôvodu nenarušovania priority-záživnej interiérovej konverzačky, ktorá drží pohromade vďaka divadelne štylizovaným dejstvám a žoviálne sympatickému "redneckovi". Takto mi tam prekáža to začiatočné handrkovanie sa s vysvetľovaním niečoho, čo sa dalo zhrnúť do spomínaných "flashbackov", ale ako Donovanova "juvenílie" to pred porotou myslím obstojí a primerané uznanie si získa. Čiže chuť si mnou pokaziť nedajte-za videnie to stojí. (05.07.2011)

Když se podívám na zařazení komedie/drama, nějak si to nemůžu se Spoluautorem dát dohromady. Zařadila bych to spíš do kolonky thriller/drama. Začátek příliš nezaujme, příběh se tváří jednoduše a plyne bez sebemenší námahy tím typickým hollywoodským stylem. Až s Gusem přijde zlom. Nakonec se z toho vyklubala tak trochu ostřejší verze Virginie Woolfové v chlapském provedení se skvěle vystajlovaným, zvukově podkresleným (ač nepřekvapivým) závěrem. (04.07.2011)

Martin Donovan je sympaťák a já fakt chtěl, aby se debut dvorního herce Hala Hartleyho vyvedl, A on se velmi vyvedl. První půlka jakoby nezapadala, do celého seriálu, střet Morse a Donovana je velmi zábavný. Donovan přistupuje k dialogům s citem a vytváří svou poetiku. Asi to není jednoznačně dokonalý film, ale je to film, který mě ohromně potěšil. (09.07.2011)

Letos jsem se sice ve Varech nezdržela dlouho, ale z toho, co jsem měla možnost zhlédnout, Spoluautor jasně vede. Oba hlavní protagonisté jsou vynikající. Čekala jsem vážný film plný filozofování o upadající kariéře dramatika a terorizujícího burana. K mému překvapení jsem se však často u filmu i smála (např. scéna, kde se Gus schovává za ledničkou, když má mluvit se slavnou herečkou, mě naprosto okouzlila). To, že je jeden z nich vlastně rukojmí a druhý padouch, vlastně není ani podstatné. Mnohem více jde o konfrontaci dvou světů - umělec a kriminálník, o ten dialog mezi nimi, o ... domyslete si už, co chcete. Já dávám plný počet prostě pro ten skvělý zážitek. (06.07.2011)

Přiznávám, podlehl jsem kouzlu jednoduché zápletky a velmi sympatickým hereckým výkonům a ač je opravdu zbytečné hledat ve Spoluautorovi nějaké hluboké myšlenky, hlubokých emocí je tam více než dost a jsou sakra dobře vystižené. Důvod jedné nerozsvícené hvězdy je ten, že zřejmě z nedostatečné sebedůvěry režiséra, je divákovi v určitých chvílích tu podkresovou melodií, tu prací kamery, tu skladbou mizanscény, podsouváno, jaké emoce si režisér přeje abyste v danou chvíli cítili. Je to však škoda, jelikož u takto komorně a divadelně pojatého dramatu to velmi bije do očí a zbytečně odrazuje diváka, který si říka :" Hou, no počkat, ale já to takhle nechci..já to cítim takto." I tak však na tento střet dvou světů, který v velmi mihotavých odlescích ke mě přináší vzpomínku na Synecdochu, občas rád vzpomenu. (12.07.2011)