A co teď?

Všechny náboženské konflikty nebo spíš pře v té vesničce byly naprosto umělé, působily nereálně, někdy jsem ani nechápal cože je zase příčinou, že jsou chlapci opět v sobě. Na náboženství, resp. na jeho představitele mám větší pifku než na nácky či komouše, protože dokážou obrátit bratra proti bratrovi, ale tady v tom filmu jsem jen nechápavě zíral jak se mně film snaží namluvit že mezi muslimy a křestany panuje napjatá atmosféra a bitku jim tam vyřeší jedna ženská, že vletí mezi stádo chlapů a začne každýmu z nich nadávat, ale no tááák. Buď tak nebo tak, ale tenhle polotovar fakt nepříjmám. Uznávám filmu jakousi satiru v podobě snaze žen zabránit za každou cenu konfliktu, jenže v tomhle případě by na to stačil i semafor. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 11. (07.04.2015)

Je vidět, že Nadine Labaki je svět žen velmi blízký jak jsem měla možnost zaregistrovat už v jejím prvním celovečerním filmu Sukkar banat. Vždyť ženština je ve své podstatě jednoduchý jazyk, jen je škoda, že většina mužů se ho odmítá naučit a tak v jedné vsi v Libanonu nastane situace, která donutí ženy použít jiné prostředky pro dosažení svého záměru. I když pozadím tohoto filmu jsou tragické události, tak Nadine velmi citlivě, dojemně a hlavně vtipně s jistým nadhledem rozehrává příběh o velkém odhodlání žen předejít jakýmkoliv konfliktům a násilí. Je to krásný film s jasnou nosnou myšlenkou o nesmyslnosti náboženské nesnášenlivosti a já si myslím, že je to jeden z filmů, který stojí určitě za zhlédnutí. (15.11.2014)

Snímek vykresluje poetický, místy ale děsivě skutečný portrét zapadlé vesničky ležící v zemi, kde se již řadu let občané vraždí pouze kvůli odlišnému vyznání. Autorka tragikomicky konfrontuje módní náboženskou segregaci s lidským rozměrem věci skrze optiku ubohých žen, které musí po skončení bojů své druhy pochovávat. Na pacifistickou strunu zahraje v okamžiku, kdy rozličným ženštinám dojde trpělivost, spolčí se s místními duchovními a typickými ženskými zbraněmi násilnosti ukončí. S trochou nadsázky Slunce, seno a granátomet. 9/10 [KVIFF 2015] (04.07.2015)

S drobnými úpravami, veľmi dobre aplikovateľné na našu súčastnú povolebnú politickú situáciu. Musím povedať, že to síce na jednej strane bolo na môj vkus až príliš doslovné ale na druhej strane, ak nehovoríte "po lopate" tak význam toho čo ste chcel povedať môže zostať adresátovi nejasný. V prípade tohto filmu vám nejasnosti určite nehrozia a ešte sa pri ňom miestami zabavíte a miestami si aj poplačete. 75%. Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou.<> (14.03.2016)

Atmosféra Velkého sálu Thermalu v Karlových Varech je jistě odlišná od té, kterou máte doma. Skupina podobně smýšlejících lidí (pokud jste si nepozvali domů hordu kamarádů), kteří se po několika hodinách strávených ve frontě smějí v podstatě všemu. Naštěstí je zde humor na místě, načasované vtipy nejsou hloupé, občasné choutky filmu tíhnoucí k muzikálu lahodí sluchu a hašišovou písničku si všichni budete zpívat při odchodu z kina či gauče. Zábavný snímek, co pohladí po duši a mnohým z vás do ní také promluví a ukáže jiný pohled na neshody mezi muslimy a křesťany. Představte si svět jako jednu vesničku, kde jsou dvě náboženství rozdělena jen mezi muži. Stačí pár opiátových potravin a plán může začít. Za jednu noc jsou neshody vyřešené a lidé mohou žít spokojeně dál. Je to krásná pohádka a funkční v malých prostorech. Nezbývá než litovat, že takové praktiky nejsme schopni uvést do praxe globálně. Mezitím bych doporučila otestovat postupně vesničku po vesničce. Třeba se nám to za pár let podaří. (22.07.2015)