Trafačka – Chrám svobody

Moderního alternativního umění není nikdy dost (zvláště v Praze) a je určitě dobře, že film vznikl. Jen nějak nerozumím tvaru tohoto dokumentu. Zdá se, že se bude točit kolem Trafačky - už sám název tak napovídá. Cesty dokumentaristů se ale rychle rozutečou mimo zdi Trafačky, kde sledujeme různé epizody z života hlavních protagonistů. Dílčí kousky mnohem spíš zapůsobí sami o sobě, ovšem nikoliv jako celek. Nakonec se zdá, že samotná Trafačka je jen nešťastným lepidlem různorodých epizod. (05.06.2012)

Dokument, který dle mého názoru profrčí kinosály bez nějakého většího zájmu diváků, aby ho za rok za dva na své obrazovce oprášila Česká televize, než se za ním navždy zavře propast zapomnění. Ostatně sám jsem to zhlédl v téměř prázdném sále kina Aero a dost by mě zajímalo, co přimělo těch pár dalších diváků vypravit se na tohle dílko, z něhož se nejvíc asi povedly závěrečné titulky. Osobně jsem na něj dostal tip od člověka, který má blízko k lidem, kteří za Trafačkou stáli, a který své doporučení umocnil závěrečným zdůrazněním "Na to určitě jdi, protože Trafačka už skončila, Trafačka už je minulost, vole." Trafačku jsem sám stihl zažít v dobách její největší slávy a byl to rozhodně výrazný zážitek, je mi proto líto, že k nám z tohoto dílka duch Trafačky promlouvá již jen jak onen příslovečný máchovský "umřelé hvězdy svit". Žel, právě proto mi ale bylo líto, že Trafačky je tam velmi pomálu a z dokumentu se toho o ní nezasvěceni skoro nic nedozví. Film místo toho sleduje spíše osudy partičky jedinců s Trafačkou spjatých, jejichž tváře jsou notoricky známé každému, kdo se trochu pohybuje kolem české výtvarné scény. Činí tak ale nijak objevným způsobem, bez nějaké výraznější filmařské invence, a připočtu-li filmové Trafačce i jistou provinční upatlanost, nemohl jsem se při jejím sledování ubránit nudě a pokukování na hodinky, ačkoli má stopáž pouhých 75 minut. Jestliže jsem si nedávno ve svém komentáři u podobně laděného dokumentárního snímku Banksy: Exit Through the Gift Shop povzdychl, že má česká výtvarná scéna k té západní zatím hodně daleko, dokument o zaniklé Trafačce mě v tomto názoru pouze utvrdil. (16.01.2012)

Docela zajímavý, ale ničím vybočující dokument o objektu, který často vídám z auta a nevěděl jsem, co je - za osvětlení díky. Film měl bohužel jeden druhotný nepříjemný efekt: nějak mi připadlo, že Ztohoven jde hlavně o zviditelnění, jedno jak. U takovéto skupiny bych očekával nějaký jednotný postoj, dramaturgii (třeba to není jejich cíl) než jen společné sdílení prostoru někde v Libni. (22.11.2012)

Kdybych se o tom chtěl rozepisovat, tak by to byla onanie na 100řádků(minimálně), takže ve zkratce: Základní myšlenka(nepoužívaný industriální prostor jako zázemí pro umělce)je parádní. Jednotlivé osobnosti(převážně s kořeny ve sreetartu), jejich přístupy a motivace k tvorbě jdou dost mimo mě. Formální stránka filmu z mého pohledu průměrná-Málo toho důležitého tozn. tvorby v trafačce a taky mi chyběly praktická infa jako např. Kdo ten prostor a ty projekty financuje a z čeho? Jak a kde se dá postavit několikapatrový stromový domek z nahnilých prken se zavedenou elektřinou tak aby to unikalo pozornosti úřadů?...atd....... Je to zajímavé ale s klukama bych o umění asi moc nepokecal. (01.06.2014)

Vyjádřím se spíš k tomu co jsem viděl, než jak to bylo natočené... V zásadě je to bohulibá činost, které fandím. Takových prostor by Praha (a nejen) snesla mnohem víc. Jenže... Blbost přinesená na podnosu samotnými aktéry je až dojemná... Snad jim to ani nepřeju. Exekutorská epizoda, kterak vyhodili chlapíka z bytu tu jednostarnnost skvěle vystihuje (tady díky autorum dokumnetu, že to nevystříhli). Kombinace hlouposti, ega a naivity Romana Týce, pana Kalába a pana Cimaly je smutná... Snad kromě Jakuba Nepraše IQ aktérů nepřesáhne stopáž dokumentu. (22.11.2012)